Dneska jste kvůli obálce v maléru hned, říká paní Müllerová

„Milostpane, to si nemůžete sajrajt z bot pořádně vyčistit na rohožce a nenosit ho do kvartýru? Kdo to má pořád hadrem stahovat,“ hudrala Švejkova bytná, zatímco on se probíral sobotními novinami.

„To máte těžký,“ začal s rozkladem,“ dřív chodili po městě metaři s koštětem, a každé psí hovínko zametli. Aspoň do kanálu. Člověk měl jistotu, že do ničeho nešlápne..“

„Ale, nepovídejte…“ přisadila si Müllerová. „Musíte koukat na cestu a když dojde k nejhoršímu, tak se toho zbavte aspoň na té rohožce!“

„Vám se to řekne, ale já jsem ještě ze staré školy, kdy bylo na pořádek spolehnutí. Já už jinej nebudu.“

„Věčná škoda,“ utrousila Müllerová.

„Říkala jste něco?“

„Ne“, a málem vypustila z úst to hrozné slovo, ale Švejk šel jaksi do sebe:

“Tak už se nezlobte, příště si boty vyčistím. Na sousedovic rohožce. Přece si nebudeme svinit tu naši, že?“

„Ale ne aby vás viděli. To bych měla se sousedkou peklo.“¨

„A paní Müllerová, něco pro vás mám, už jste potřebná, “ řekl Švejk tajemně a dal bytné starou, lehce naditou obálku. Müllerová spočítala bankovky a pak Švejkovi s obavou řekla:

„Milostpane, mně tady něco neštymuje…“

„Zdá se vám to málo?“

„Ale naopak, nějak moc. Poslyšte, není to půjčka jako skrytý úplatek? Nechcete, abych s tou rohožkou přestala a vy jste měl klid?“

„Co vás vede, copak jste zapomněla, že vám dlužím ne za jeden měsíc, ale už za celej kvartál? A protože jsem včera výhodně střelil jednomu mamlasovi voříška jako asijské bojové plemeno, tady to máte najednou a ještě s foršusem navíc.“

„Fuj, to jsem si oddechla, že nejde o úplatek. To víte, kdopak  by se staral o kvartýr, kdybych šla sedět natvrdo? Vy byste byl sice v podmínce, ale …

Jan Dvořák

---------

Není to žádná legrace. On už i Šéfděda Mráz instruoval podřízené, jak se chovat v příšté sezóně.

¨

-jdvo-