Děkuji, pane prezidente Havle

Děkuji za to, co Vám do smrti mnozí naopak nemohli zapomenout, že listopadová změna neskončila kandelábry a tvrdou odplatou exponentům tehdejšího režimu.

A stačilo málo, jen zavelet.

Stejně jako by tehdy nebyl problém provést čistky analogické s dobou normalizace a zavést opatření obdobná někdejšímu pendrekovému zákonu.

Vím, proč to píšu. Měl jsem strach. O existenci. Pracoval jsem v režimním médiu - jiná televize tehdy nebyla, ale dělat v ní mě nikdo nenutil, to je pravda - a z doby svého nástupu po vysoké škole jsem si ještě dobře pamatoval, jak a kde s příchodem nové politické garnitury skončili pracovníci, kteří se angažovali pro socialismus s lidskou tváří.

Nic podobného se po listopadu 89 nestalo. Hlásné trouby samy odešly, spolupracovníci státní bezpečnosti pak zmizeli taky, další si našli uplatnění v jiné sféře, nebo zůstali - tak jako všude jinde v té době.

Vámi vyznávanou zásadu, že nejste „jako oni“ považovali mnozí za slabost a za příčinu marasmu, do níž se země dostala. Mýlí se. Měli by si znovu přečíst Váš skvělý a jistými kruhy nenávistně komentovaný „Rudolfinský projev“ z roku 1997, kde stav společnosti přesně analyzujte.

Byl jste prý snílek – říkali o Vás posměšně.

Ale bez toho snílkovství by se ledy nehnuly. A ani ti, kteří se do té doby hrbili či posluhovali, netroufli by se narovnat a hledat cestu k pozbyté důstojnosti.

Čest Vaší památce!

Jan Dvořák