Darcýček, paní a páníček - lidská scéna z psího života

„Lehni, lehni, no tak si lehni,“opakovala mazlivě první dáma pejskovi, který se procházel po ložnici a seznamoval se s každým koutkem pokoje.

„No tak Darcýčku, pojď hezky ke mně, udělala jsem ti tady místečko, a taky dostaneš od paničky dobrůtku,“ lákala paní Zemanová pokroutkou bílého retrívra, kterému se ale zjevně nechtělo, protože  cosi zajímavého ucítil odvedle.

„To je ale od tebe pěkný nesmysl, Ivanko,“ ozvalo se z kuchyně. “Myslíš, že ti rozumí, když nemá pořádný výcvik?"    

„Ty výcvik máš, a je to houby platný!“ odsekla první dáma dotčeně. „A přestaň už konečně zírat do té ledničky! A lehni si taky. Proč myslíš, že tam to lehátko asi tak máš?  Česky snad rozumíš, nebo ne?“

„Tak proč na mě štěkáš?“  

„Ty ses nám miláčku pokakánkoval? Ale to nic, hned to spravíme.“

„Říkals mi něco?“

„Ne, ale nech toho hrabání a přines hadr, něco tu pro tebe mám.

Ňu, ňu, ňu, ťu, ťu, ťu.“

„No vidíš, že dokážeš být na Miloška hodná, když chceš, "řekl spokojeně státník a šel v ústrety neočekávanému aktu, v němž opravdu o něco půjde.  

Jan Dvořák