Dáma v porcelánu

• Dášo, tak jsem si promítl ty záběry z Hradu, jak se tam tak divně tváříš, že… • Jak divně?

• Přece ti to nemusím vysvětlovat…

• To tedy musíš. Tak já jsem podle tebe divná, najednou!

• Takové ty, jak bych to řekl…

• No jen se vymáčkni..

• …smyslné pohledy. To se přece nesluší, že.

• A to jsem snad měla na kameru vypláznout jazyk, když si mě vybrala?

• Ale proč jsi, ehm, ...přitažlivě... koukala tak dlouho?

• Čekala jsem, to je normální!

• A na co?

• Až se ozve: Klapka. Akce! Trochu jsem se zasnila, ale tomu ty nerozumíš, suchare. Strašně se mi chtělo  zase  natáčet.

• Ale vždyť zrovna mluvil Klaus…

• Ph! Mě dělali křoví jinčí komparsisti! A všechny jsem překřičela.

• A  v čem by sis, Dášenko, ráda zahrála?

• V nějakém remake. Třeba Holek z porcelánu nebo Holky na zabití.

• To není špatný nápad. Což takový film nazvat třeba Dáma v porcelánu, že..

Jan Dvořák