Dá si Švejk „plné“, anebo „silné?

Švejk  rázně rozevřel dveře do lokálu a hned jak usedl ke stolu k Bretschneiderovi, žíznivě zavolal na hostinského : „Pane Palivec, jako obvykle!“

Hostinský se však zeptal:

„A nedáte si pro změnu ležáček, jako dřívějc, pane Švejk?“

„Kdepak, v poslední době jsem přišel na chuť tomu pšeničnému, tak mi ho dejte zase.“

„Dobře, hned letím pro to plné.“

Švejk se na Palivce nějak divně podíval, čímž ho podnítil k otázce:   

“No, chcete snad plné?“

„Samozřejmě,“ podivil se Švejk, taková pitomá otázka!

„Kdybych nechtěl plnej půllitr, tak si řeknu rovnou o malý, ale, to jsem si dal jenom jednou, když mě tenkrát strašlivě bolela stolička po studeném – a teplý jsem pít nechtěl, protože bryndu nesnáším.“

„Dobře, už to vaše plné nesu. Nebo byste radši silné?“

Švejka se otázka dotkla. „Jak vás vůbec mohlo napadnout, že bych chtěl slabou sedmičku nebo desítku? Já přece piju vždycky jenom silné pivo, jak víte, dvanáctku

„Moment, pane Švejk, když chcete silné, tak vám dám čtrnáctku“

„Ale to je moc“, odmítl nabídku.

„Čtrnáctka by mi rychle lezla do hlavy. Mně dvanáctka stačí. Ta je silná dost, když si jí dám pár kousků.“

„ Hlavně, že jsme se domluvili. Už pro to vaše plné letím.“

Švejk byl z debaty dost zmatený, a tak se nejistě obrátil na spolustolovníka.

„Poslyšte, pane Bretschneider, a co pijete vy?“

„Jako vždycky, malé plné,“ odpověděl bez váhání.

„Já vám nerozumím, ještě včera jste pil malou dvanáctku, a dneska..“

„Včera bylo včera,“ mávnul Bretschneider rukou.

„Ovšem  od teďka se tahle dvanáctka jmenuje plné pivo. Rozumíte?“

Švejk zjevně nechápal.

„A silnější pivo se nazývá silné pivo – to je přece logické, ne?“ uzavřel Bretschneider výklad.

- -

„To víte, on ten Bretschneider teď dělá u obchodní inspekce, a tak jsem před ním musel hrát divadýlko, jako že se podle tý pitomný nový vyhlášky chovám ke klientům,“ omlouval se Švejkovi hostinský, když Bretschmeider byl právě na WC.

„A dáte si tu dvanáctku ještě jednou, do čtveřice, pane Švejk?“