Co se vleče, neuteče. Čapí hnízdo určitě ne

Tuto hlubokou pravdu se snaží uplatnit orgány činné v trestním řízení ve věci Čapího hnízda, protože „kvaltování toliko dobré pro hovada jest“, avšak paní Bradáčové se to nelíbí.

Přitom Čapí hnízdo těžko někam uteče, protože nohy nemá, a jeden z obviněných – premiér, sice nohy má, ale proč by utíkal od rozdělané práce, když ho čeká ještě aspoň sedmiletý úvazek ve Strakovce, nebo pětiletý na Hradě.

Kritika vrchní státní zástupkyně směřovala k dozorujícímu zástupci Šarochovi, který by prý měl práci na případu zintenzivnit a vbrzku dovést do konce.

Rada, či dokonce rozkaz je to dobrý, veřejností – vyjma 33% lidí, kteří by aktuálně ANO i tak volili – škodolibě vítaný, avšak nelidský.

Nelidský ve smyslu jeho proveditelnosti, protože pro urychlení nejsou objektivní podmínky. Žalobce Šaroch je ve svízelném postavení, které jeho nadřízená nechce pochopit. Proto se nařčení z liknavosti brání, dělá, co může.

Zkusme se ( h y p o t e t  i c k y !!!)   vžít do jeho myšlenkových pochodů.

„Ono se jí to řekne, abych s sebou hodil a zatlačil na vyšetřovatele Nevťu, tedy na Nevtípila, aby vyšetřování dokončil a uzavřel.

Ale copak, chudák, může, když má starosti s jízdenkami na tramvaj v té aféře kolem Rittiga, kterou taky vyšetřoval? A dokonce se o Nevťovi nepěkně píše v rozsudku.  To pak neví, kam má skočit, aby se očistil – a  nějaký Čapák fakt nikam neuteče, to musím i já uznat. Ale říkejte to té sekernici.“