Václav Klaus si řeční před Obecním domem bez roušky a později se zdraví s lidmi, a nikomu to nevadí. Tedy rozhodně ne „ramenům spravedlnosti“.
Ta někde za rohem možná přesvědčují bezdomovce, aby si nasadil ústenku, nebo že ho odvezou na služebnu.
Mezi oběma muži je rozdíl nejenom věkový, ale i společenský. Co si může dovolit pán, to kmán nikoli. A přitom bezdomovec s velkou mírou pravděpodobnosti svými nezakrytými ústy se nesnažil provokovat. Kdežto bývalý prezident zjevně ano. Ale „sebrat“ ho za to? Vždyť má kolem sebe ochranku (v rouškách) a stále je tak trošičku ještě ústavním činitelem, a z toho by mohli mít policisté malér. Ostatně, kdo se v těch výjimkách má vyznat?
To když se za dvě hodinky sejdou přímo naproti lidé na ohlášené demonstraci, policie je bude počítat, a až jich bude sto, utvoří kordon a nikoho dál už nepustí. A bez roušky už vůbec ne. Zákon je zákon. A platí. Tedy, jak kdy, a jak pro koho.
Jedna z čtenářek MF DNES upozornila na další nadstandardní toleranci pro „papaláše“.
Před třemi dny na veřejném prostranství, na Hradčanech před pomníkem T.G. Masaryka, v těsné blízkosti od sebe šéfová topky Pekarová a lídři ODS a lidovců Fiala s Jurečkou podepsali dohodu o předvolební spolupráci. Nejenže přitom nedodrželi doporučenou distanc, ale navíc porušili nařízení, že ven se smí jít jen ve dvou, nikoli ve třech – pokud nejde o členy jedné domácnosti.
O tom, že všichni by spolu bydleli na jedné hromadě, a tím by jim bylo dovoleno společně k Masarykovi vyrazit, se dá pochybovat. Jako ústavní činitelé by se však mohli zaštítit, respektive vymluvit na slova o výjimce opustit bydliště pro výkon povinnosti veřejného funkcionáře nebo ústavního činitele. Prošlo by jim to ovšem s odřenýma ušima, protože promenádu po náměstí a podpisování, které by mohlo klidně proběhnout i ve sněmovně, tím vláda jistě nemyslela.
Ale co naděláš. Ti lidé mají imunitu, tedy poslaneckou. Od nich se strážci zákona budou držet, není jisté, zda ve vzdálenosti uctivé, ale patřičně daleko určitě. Prostě Oni nejsou jako my - a my nejsme jako oni.
A kdo by chtěl hledat ještě další důvod, proč si ona trojice takové počínání mohla dovolit, neměl by zapomínat na platnost zvykového práva, že
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina
(viz rodinné foto ZDE).
