Co je na tom pobuřujícího, bydlet ve služební garsonce za patnáct stovek měsíčně? Nic

Zbytečným přeceňováním osudovosti těchto voleb, jestliže ty příští, jistě osudovější, se budou konat nejpozději za čtyři roky, vytvářejí média umělou clonu, přes níž nevnímáme příkoří všedního dne, páchaná na spoluobčanech.  

Proto je dobré si připomenout jeden z křiklavých případů lidské závisti, netolerance a zejména nesoudnosti, který probleskl pouze jedním okrajovým médiem.

Týká se jednoho z nás – obyčejného člověk. Závislého, závislého na mzdě, který má snad jedinou výhodu proti lépe honorovaným zaměstnancům v privátním sektoru a drobným živnostníčkům, že jako pokorný „sluha státu“ přesáhne minimální mzdu, a nemusí se obávat, že by při krachu firmy – tedy státu - skončil bez odstupného na dlažbě.

Obávat se však musí lidské nepřejícnosti. Výčitek nesoudné veřejnosti, že čerpá výhody poskytované sociálně vstřícným zaměstnavatelem, kterému záleží na tom, aby zaměstnanci, zejména ti přespolní, měli dostupnou a  finančně nelikvidující střechu nad hlavou. Osvícený stát se chová stejně standardně jako mnozí starostové nabízející lékařům levné obecní byty, prostory pro ordinace i statisícový náborový příspěvek. A nikdo z vesničanů pak doktorovi na vrata nenapíše: ZLODĚJ.

Zato na zaměstnanci si kdekdo zgustne. Ten se osočení pochopitelně brání, a hledá analogické příklady ubytovacích benefitů v jiných resortech.

Výpravčí vlaků má obvykle také deputátní byt u kolejí, a nikdo mu to nevyčítá. A já jsem dokonce něco jako přednosta hlavního nádraží.

A hajný? Kde jinde by měl bydlet, než v hájovně. A já přece honím daňové pytláky.

Vyčítá snad někdo vojákům, že bydlí v kasárnách, a neplatí nájem?  A kat? Ten odjakživa bydlel v katovně.

U domovníka je taky normální bydlet ve služebním bytě v baráku. Jako šéf Finanční správy jsem vlastně taky domovník, takže proč bych neměl za patnáct stovek mít na Finanční správě garsonku na přespání?!

Takže závist není na místě.

Mezi námi, on to není žádný med, bydlet na pracovišti. Jako pingl,  který nocuje v kamrlíku pětihvězdičkového hotelu, aby mohl dřít od nevidím do nevidím a uběhat si nohy.

Pan ředitel FS na tom není líp. Taky večer sotva hýbe nohama. Víte, kolik se toho při zajišťování nakleká?