Člověk teď bude muset být při psaní e-mailů fikaný, když je budou číst kyberagenti

Při nudě běžného pracovního dne, kdy zaměstnanec je otrocky přikován ke kancelářskému křeslu a nemá tu skvělou možnost pracovat z domova, znamená (milostivě) neblokovaný přístup na internet jakous takous náplast na šikanu.

A tak příkoří ze strany zaměstnavatele je aspoň trochu vyváženo tím, že prostřednictvím kontinuálního sledování serverů je člověk informačně „in“ a ví, co se šustlo – komu kde léčí plotýnky, kdo s kým a pro koho – a dozví se i to, co se se na něj chystá a kde se budou šrouby zase utahovat.

Když jsem si tedy přečetl málo potěšující zprávu, že nás teď kromě firemních ajťáků v práci budou šmírovat i armádní kyberšpióni, neváhal jsem, a neprodleně jednal. Napsal jsem kamarádovi e-mailovou zprávu.

Kamarád mi vzápětí odpověděl.

A já, jako bych jeho reakci očekával, jsem tentokrát – pro jistotu – reagoval jiným kanálem.

Kdepak, Čecha ani Češi nedostanou...