„Sakra, Jiří, kde jsi? „nevrle se zeptal prezident Zeman mluvčího Ovčáčka, který vstoupil do pracovny, aby podal hlášení o reakcích médií na jeho čtvrteční kritiku šéfů tajných služeb, že poškodili naše ekonomické zájmy v Číně.
„Už jsem ti dvakrát volal, a ty nic, máš telefon hluchý. Nebo sis ho snad vypnul, i když víš, že se to nesmí..“
„Ale to ne, pane prezidente, nevypnul jsem ho..“
„Nevypnul?“ přerušil ho prezident a na jeho tváři bylo zřetelné stupňující se napěti. Po chvilce podezřívavě připojil podotázku: „Poslyš Jiří, jaký ty máš mobil?“
„Normální, čínský, jako všichni tady, tedy kromě vás, co mobil nepoužíváte“, odpověděl Ovčáček s naprostým klidem.
„No já to tušil!“ zvolal zdrceně prezident. „Já jsem to předpokládal..“
„Ale to se přece ví..“, reagoval Ovčáček poněkud nejistě.
„A to jsem přitom prognostik..“ zoufal si prezident dál.
„Mě ale ani ve snu nenapadlo, že k čínské odvetě za Huawei dojde tak rychle! Kdyby to odneslo PPF, jak jsem se domníval, to by mně mohlo být fuk.
Ale že vypnou mobily, tak to jsem opravdu nečekal. Musíš si Jirko okamžitě sehnat nějaký jiný.. Počkej, já tu mám někde ruský, co mi věnovali v Kremlu, já ti ho…
„To nebude potřeba, šéfe. Číňani nic nevypli. Nedobil jsem si baterku, a tak mi mobil kleknul. Můžu se jít mrknout, jestli je už dobitá?“
