Říká se, že odvážnému štěstí přeje. A kdo se bojí, nesmí do lesa.Pro hory to platí rovněž. Kavčí nevyjímaje.
-Ty, Bédo, proč máš tak červené oči? Tobě snad něco je..
-Nic mi není. Jenom si živě představuju, jak budou na Kavkách koukat, až začnu ten jejich chlév vymetat, jako nový generální ředitel!
-Cože? Ty ses …taky.. přihlásil?¨
-Jistě! Včera před půl čtvrtou jsem přines do podatelny přihlášku. Ve čtyři byla uzávěrka.
-Ale.. zvážil jsi …
-Nebylo co zvažovat! Nadávat na bednu hezky doma, to umí kdekdo, ale zjednat nápravu, to je úkol pro pořádného chlapáka – nebo snad ne, Liduš?
-To jo, Bédo, ale oni přece k té přihlášce taky chtěli v příloze nějaký projekt, vizi do příštích let. A ty ji snad máš?
-Mají to ode mě černé na bílém. Útlumový program: nechat jenom dva kanály - s výhledem, že jeden se do roka zruší, a druhý bude vysílat od sedmi ráno do půlnoci, propustit 70 procent zaměstnanců, zbytek kapacit privatizovat.
S tímhle přece mluvím divákům z duše, nebo snad ne?
-Divákům, to jo, Bédo. Ti by byli ještě radikálnější – jen si vzpomeň na nás – ale oni tě přece volit nebudou, od toho je tam Rada. A kdybys zmenšil televizi, musela by i Rada být menší..
Tohle není volba prezidenta, aby zvítězil ten, kdo dokáže lidi sjednotit. Pokud ovšem nemyslíme sjednocení na tom, že ta televize stejně bude stát…
