Česká televize dala Dobrým rodákům palicí po hlavě

Abych byl přesný, onomu slavnému filmu - Všichni dobří rodáci -, který v neděli ČT uvedla, po hlavě nedala, ten skončil bez úhony, zažil rány už předtím od minulého režimu. K úhoně přišel divák.

Bylo to na samém konci uměleckého díla, dokonce až po posledním poetickém záběru, kdy nastoupily titulky. U filmů opravdu uměleckých to bývá pro diváka doba, kdy ani tak nevnímá uváděné profese, jako o filmu trochu přemýšlí. Příběh, je-li vskutku silný, v něm ještě doznívá, a musí se s ním vnitřně vyrovnat.

A v takové chvíli, po posledním titulku Rodáků, kdy by se slušelo, aby se na obrazovce objevila jindy běžná grafická kompozice přírody a čísla programu, tedy „jedničky“, vás do hlavy udeří zvukově předimenzovaný, dryjáčnicky sborem zpívaný slogan o výrobci nějakého masíčka, snad to byla konzervička, nebo co. Uvahy o shlédnutém filmu jsou tak „díky“ takovému masu, spíš masakru, nenávratně pryč.

První program ČT, údajně reklam prostý proto,  aby si divák mohl pořady celistvě vychutnat, a ani před nimi a po nich nebyl obtěžován reklamou- na rozdíl od hnusných komerčních stanic  - trvale tento status narušuje. Obchází ho tzv. sponzorskými vzkazy, „že tento pořad vám přináší TEN či TEN.“ A stejně to bylo s oním hlučným masíčkem po Rodácích.

Snad jsem už nějak moc citlivý, což obvykle přichází s věkem, ale trochu víc citlivosti vůči divákovi by ani televizi nevadilo. A také mi připadá pro televizi veřejné služby vyloženě nedůstojné, a vůči koncesionářům i neférové, že instituce s tak obrovským rozpočtem sponzorské vzkazy komerční sféře nabízí, jakoby se bez nich finančně položila.

Přitom jsem přesvědčen o tom, že „tento pořad (a všechny ostatní) si přinášíme z koncesionářských poplatků“, takže obtěžování sponzorskými vzkazy - což je evidentně jen převlečená reklama -  by mělo už konečně přestat.