Člověk si stále častěji klade mučivou otázku, jestli jsme ještě vůbec schopni česky se domluvit. Vypadá to, že ne, že si nerozumíme.
Jakoby jeden mluvil o koze a druhý se domníval, že vede řeč o dvoustopém vozidle.
Příklad? Jestliže pan Gazdík horem dolem bez umdlení opakuje, že tábor lidu svolaný na pátek do lokality někdejšího popraviště českých pánů není žádným trucpodnikem, ale důstojnou alternativou hradních oslav, tak bychom přece takové jasné a jednoznačné sdělení měli umět pochopit, a ne je rozporovat.
Co je na alternativě špatného? Vždyť i k divadlu, k tomu nejvznešenějšímu, třeba k národnímu, máme přece alternativy - v loutkovém tyjátru, kdy figurky jsou voděné buď seshora, nebo rukou zespoda, která hýbá podle potřeb krkem.
Ale zpochybňovat skutečnost, že s organizací kulturních vložek předních umělců na náměstí nezištně pomůže velký znalec kulturní fronty, nestraník pan Horáček, a jeho ochotu ještě k tomu nemístně politizovat, to už je ze strany levných Pražských lokálů za hranicí vkusu.
-Chci Vás ujistit, že hraju s neciknutými kartami.
V žádném případě se nejedná o začátek mé prezidentské kampaně, jak mi to někteří podsouvají.
-Bédo? Věříš mu to?
-Věřím.
Žádný začátek to není. Je to pokračování kampaně.
