Kdo ve čtvrtek nešel spát se slepicemi nebo už po desáté večer po barrandovském duelu, a zapnul si kolem půl jedenácté Události, komentáře – mohl prožít šok.
Naděje vkládané v úspěch právě skončeného finálního jednání Babiš & Brabec: Hamáček & Zimola o vládě, byly liché. Výsledkem je krach.
A kdo je na vině?
Bylo to zřejmé už z živě přenášených brífinků. Může za to ministerstvo vnitra. Hamáček trval na tom, že ho chce pro sebe – a přes to, že nejede vlak. A Babiš ho postoupit za žádnou cenu nechtěl – a přes to vlak nejede taky. Jinak než krachem to pak skončit nemohlo.
Taková neústupnost kvůli jednomu ministerstvu je nepochopitelná. Na straně Hamáčka by se dala trochu omluvit tím, že chtěl spolustraníkům ze staré školy ukázat, jaké má svaly, a že když ČSSD získá pod kontrolu MV (jako za Chovance) , bude mít vlastně – kulantně řečeno – pod palcem počínání policie.
O Babiše Hamáčkovi vůbec nejde, toho má teď „v rukou“ stejně resort spravedlnosti. Kdyby Hamáčkovi skutečně o férovost v projednávání Babišových caus šlo, musel by přece všemi deseti hrábnout po nabízeném ministerstvu spravedlnosti. Jenomže ono je něco jiného být na fotkách s různými policejními a hasičskými generály a nechat si salutovat od nastoupených útvarů, než se pohybovat v šedi neuniformovaných státních zástupců.
Ale proč na vnitru tolik lpí také Babiš?
-Ty, Bédo, já si to vysvětluju tak, že Babiš k tomu vnitru získal…ten..ten Švédský..
-Stůl, myslíš, Liduš?
-Stůl ne, ale ten Švédský ..synchron.
-Ne Švédský synchron, ale Stockholmský syndrom, asi, že jo?
-Jo ten.
-A jak tě taková blbost mohla napadnout?
-No já myslím, že Babiš se do vnitra a policie za tu dobu, co vyšetřuje Čapí hnízdo, zamiloval a že už bez toho resortu nemůže žít, jako ve Stockholmu ti unešení, co se zabouchli do svých únosců.
