Co se nepovedlo Sovětskému svazu s celým táborem míru a socialismu, a ještě ani dnes Putinovu Rusku a Unii Merkelové, to se – možná – podaří malému Česku.
Totiž předehnat Spojené státy americké. Nikoli ovšem v banálních ukazatelích jako je produktivita práce, HDP, výdaje na společnou obranu kapitalismu, ale na křehkém poli diplomacie normalizací vztahu se zemí, která ještě nedávno byla považována za nehodnou toho, aby tam působili velvyslanci demokratických států - Cubu bří Castrů.
Spojené státy šly před lety ve vztahu ke Kubě do takových důsledků, že zrušily velvyslanectví v Havaně a teprve loni je znovu zřídily, ovšem bez ambasadora.
Být uštěpační a odhlédnout od amerických specifik ve vztahu k Ostrovu svobody, mohli bychom říct, že teď už Spojené státy dohnaly i ty země, které svá zastoupení kvůli zhoršeným vztahům s Kubou sice nikdy nezrušily, avšak jako chytré horákyně potrestaly Castrův režim trvalou absencí svého velvyslance – jako třeba my. Teď se však chystáme nasadit ostrý spurt, kterým Ameriku předhoníme.
-Kucí, mám takový nápad. Co kdybychom na Kubu už konečně poslali velvyslance. Skoro všichni ho tam mají, Obama tam už byl taky...
-Blbý to není, ale já bych radši počkal až po volbách.
-Ale to už tady nemusíme být, Bohouši.
-Já myslím po prezidentských volbách v Americe. Uvidíme, jak se nový šéf Bílého domu zachová. Jestli do Havany velvyslance pošle, tak my druhý den taky. Teďka bychom mohli amíky zbytečně provokovat. A nějaký typ do Havany máš?
-Jo.
-Tak to je fajn, měj ho v záloze, když to dobře dopadne, tak poletí. A kdo to je?
-No, ty Bohouši. To víš, ten dluh a OKD, to se povleče, volby na krku, tak kdyby ses včas odklidil…
