Pondělek byl pro mistryni Maláčovou škaredým dnem. Už od rána byla v jednom kole. Nejdřív seděla na vládě, a když se pak chystala s kolegy na hromadný výlet za prezidentem do Lán, zkřížili jí plány zakuklenci.
Policejní komando „vlítlo“ do úřadu, zpřeházelo věci v kancelářích a odvedlo si náměstka Baláče.
Jinak slušného člověka, který byl ještě nedávno Druhým sociálním demokratem v Praze a loni na jaře se nechal kamarádkou M. přemluvit, aby jí pomohl zprůhlednit na ministerstvu systém.
Teď je ze průhlednění najednou pleticha a policie mluví o čtvrt miliardě. V kapse mu sice nezůstala, socialisté nejsou hrabiví, ale právě o tuto částku je zakázka, kterou měl náměstek v gesci, prý předražená. Naštěstí papírově, v uvažované smlouvě.
Všechno to bude jistě nedorozumění, náměstek přece není odborník na všechno. Vyzná se v politice, takže milión sem, milión tam, vyjde to na stejno. A myslel to dobře.
I kdyby k předražení už došlo, jednalo by se vlastně o pakatel, jímž by se - pro představu - mohla j e d n o r á z o v ě zvýšit každému důchodci penze o osmdesát kaček. Jenom. Co si za to dneska koupíte?
Ale stejně to ministryni na náladě nepřidá a určitě jí to narušilo životosprávu.
-Ani jsem kvůli té nepříjemnosti nestihla oběd u pana prezidenta, a pořádně mi kručí.
To kolega Baláč možná oběd ještě stihnul v závodce, tam je vydávají od jedenácti, ale jestli ne, tak zaručeně stihne večeři v cele předběžného zadržení.
To já takové štěstí nemám, aby se mi o stravu a o ubytování postaral stát. A to jsem ministryně sociálních věcí! Holt – kovářova kobyla… Kde mám ty stravenky? Musím cestou domů něco k snědku sehnat.
To by se mi jinak mohly z hladu začít v hlavě rojit podivné nápady o vyvození osobní zodpovědnosti - a ty je nejlepší zahnat nějakou bombou, kalorickou.
