Byl jednou jeden princ z Kataru

  Až do včerejška jsem žil v domnění, že onu krásnou českou pohádku o soli nad zlato znám jako své boty, jenomže, co se nestalo.

Došlo na její převyprávění, což je vlastně totéž jako remake slavného filmu.

Zpočátku bylo všechno, jak být  má...

Král měl tři dospělé dcery, a tak se rozhodl, že jedné z nich, té která ho má nejradši, předá království. Ona se pak vdá, a stejně tak učiní i její sestry s přiměřeně solventními nápadníky.

Než král podnikl zkušební test: Máš mě ráda, jako c o , dostavili se ke dvoru hned tři urození princové. Moc si libovali, že na každého „vyjde“ jedna, a část královského věna.

Jenomže najednou se ukázal vetřelec – a to už je dějová změna, oproti klasice.

-Kdo to je, a co tady ten strašák pohledává?!

-Výsosti, námluvy se nám komplikují . Princezny jsou přece k mání jenom tři, ale teď se dostavil čtvrtý uchazeč, taky princ.

-A odkud je?

-Z Kataru.

 -Tak to je dobrý, ten princezny nechce, ten je na mladší holčičky, ten chce 250 tisíc za to, že jsme měli tolik drzosti, když ty pra***inky  dělal taky u nás, ho kvůli tomu vyšetřovat za katrem, a pak ho bez soudu poslat šupem domů.   

Zavolejte bývalého ministra soudů Němce. On  tenkrát prince pustil a nenechal ho lámat v kole, tak ať ho teď za to odškodní, ale ze svého. Kdyby na sůl nebylo.