Budou vodáci muset mít každých 10 let potvrzení od očaře, i když automobilisté nemusí?

Návrh sociálně demokratického poslance, aby vlastnici lodí (od pramice výše),  kteří je jako kapitáni řídí, museli mít každých 10 let nové potvrzení od očaře, že vidí dobře -bez brýlí anebo s nimi-, setkal se ve sněmovně s odporem.

Někteří příznivci vody s obzvlášť sokolím zrakem se neudrželi a vykřikovali poznámky ve smyslu: „Zase další buzerace!“. A měli pravdu.

Proč tak často honit majitele k lékaři? Obzvlášť, když návrh nepočítá s výjimkami, potvrzení se týkají nejenom uživatelů třeba kajaku, šlapacího plavidla, ale dokonce i při půjčování loďky někde u Národního divadla by se zákazník musel prokázat platným potvrzením zrakové způsobilosti. U jachet by se ještě dalo připustit případné přezkoumání zraku po patnácti, dvaceti letech, kdy může dojít ke zhoršení, aniž si to člověk uvědomuje - zejména občasné dvojité vidění by mohlo být překážkou a zavinit kolizi plavidla s jiným. Kapitán by se nemusel správně rozhodnout, kterou stranou se vyhnout lodi plující naproti.

Celkově je však takto plošně pojatý návrh nevídaným paskvilem, pro nějž nenalezneme paralely ani v podmínkách upravujících ovládaní jiných dopravních prostředků. Kdyby nutnost povinných očních prohlídek měla racionální jádro a byla by prevencí pro větší bezpečnost provozu, tak by už dávno taková povinnost musela přece platit u řidičů. A platí snad? Tak vidíte.

Je pochopitelné, že nejhlasitějšími odpůrci návrhu jsou Piráti. Jako lidé vodě blízcí dobře vědí, že deset let nic neznamená, aby se výrazně zhoršil zrak. Ostatně, když zabrousíme do jiného soudku, Jan Žižka také k očařům nechodil, a jaký to byl velitel!