Budou Chovanec a Zaorálek v Babišově vládě?

„Je to v pytli“, zahořekoval lídr Zaorálek, když se díval s Chovancem na aktuální preference, kde babišovci mají svou stabilní třicítku.

„Už jsme …nebo možná ještě jsme, na třinácti, volby máme za tři neděle - to abych se s ministerstvem definitivně rozloučil, a ani na nějaký jiný nepomyslel“, řekl zdrceně.

„Já bych to tak černě neviděl“, ztišil Chovanec hlas a chtěl něco jistě hodně důvěrného Lubošovi sdělit, když zazvonil jeho speciální červený telefon.

„Ano, slyším. Á, to jsi ty, a už sestavuješ vládu? No jistě, moje slovo platí, na mě“, a významně se podíval na Zaorálka,“ a tady na Luboše se můžeš spolehnout. Moje slovo je - zákon.“

„To byl…“, hlesl Zaorálek a pak dotčeně pokračoval v dotazu, „to byl snad Bohouš? On furt věří, že vyhrajeme, a už chystá vládu? On? Ale to je podraz, premiérem mám být přece já!“

„To nebyl Bohouš, to byl…Andrej. Ptal se, jestli pořád platí, že ve čtvrtek před volbami  udělá policie v Čapím hnízdě razii, a odvede ho v klepetech. Tak jsem mu to potvrdil“. A zůstal spokojeným pohledem viset na Zaorálkovi, který nebyl schopen slova, a jen polykal.

„No jasně, je to kšeft. My ho zatkneme, tím se jeho voliči utvrdí definitivně, a vítězství bude jeho. A my dva se pak za odměnu staneme ministry, to je jedno, čeho.

Už teďka by nám měl být vděčný. Jen si to vezmi, co všechno jsme pro něj udělali: osolili jsme ho s těmi kačkovými dluhopisy, musel vysvětlovat odposlechy kolem novinářů, jdeme po něm kvůli čapímu hnízdu, z vlády ho Bohouš vyhodil, a chtěl kvůli němu podat demisi, zbavili jsme ho imunity a těsně před volbami půjde do basy. Jasně, že pouze na osmačtyřicet hodin. Jen co se zavřou volební místnosti, pustíme ho. Musí mít přece klid na sestavení vlády. Dobrý, ne?“

„Vymyšlený to není špatně, to ne“, připouštěl lídr, ale pak zapochyboval.  „A co když se na nás vykašle, a dohodne se s komunisty, nebo s lidovci..“

„S nimi? Proč by to měl udělat? Vždyť ti mu vůbec nepomohli, komunisti do něj prakticky nešili, a lidovci se taky vyjadřovali opatrně. Ale nejvíc příznivců jsi pro něj získal ty, když si o jeho finanční správě řekl, že „takové Palermo jsme tu ještě neměli“, a on ti to vrátil, že jsi lhář, tlučhuba a komediant. No a s kým jiným by měl sedět ve vládě, když jste si šli celou dobu tak na ruku.“