Po předlouhé vánoční pauze se v televizi opět objeví proslulých „168 hodin“ a štípavý „Newsroom.“ Je nejvyšší čas. Mají totiž k prezentaci řadu tematických restů.
Předpokládám, že aspoň jeden z pořadů věnuje dostatečný prostor skandálnímu počínání bratrské německé veřejnoprávní televize. Ta totiž, jak už se psalo, nedávno vyrobila a odvysílala propagandistickou častušku, v níž dětský sbor popisuje proměnu babičky, která až dosud byla odsouzení hodným ekologickým čunětem – jezdila k lékaři neelektrickým autem s vysokou spotřebou, cpala se masem… - avšak díky osvětě se vlastně stala vyznavačkou idejí Grety Thunbergové.
( Z D E )
Ano, je to o hloupé, zpátečnické bábě ze starého světa, kterou pokrokové mládí přemluvilo, že je zapotřebí žít po novu.
Něco takového jsme i v naší televizi už zažili. Tehdy ovšem šlo jen o prezentaci arogantního volebního spotu, který podobným urážlivým způsobem jako v písničce dělal ze starších voličů dezorientované bytosti, kterým je zapotřebí podat tu správnou, pravou ruku, přemluvit bábu i dědka, aby nedali hlas levici. Spot je spot, televize ho ovlivnit nemohla, byla pouhým vysílatelem ze zákona, šlo o názor jedné politické strany, nikoli o postoj televize.
Doufejme, že tuhle drsnou písničku žádný německý zákon – ve smyslu práva – odvysílat nenařizoval.
Tady zřejmě zapůsobil nepsaný zákon horlivého ideologického aktivismu, kdy prosazení tzv. dobré věci pro celek je možné všemi prostředky, i nevybíravým způsobem.
Na pováženou je, že do takové mašinérie jsou zapojeny už i děti. Zdá se, že nejsou jenom pouhými interprety angažovaného popěvku o „honu“ na neekologické čarodějnice, které je nutné převychovat, ale že se tak chovají i v běžném životě. Nechce se ani domýšlet, kam až by to mohlo vést. Známe to z historie, kdy zfanatizované děti a mládež hlídaly chování svých rodičů bez špetky tolerance, samy zmanipulované (vedené) účinnou státní propagandou.
Věřme, že černých scénářů se při prosazování zelené vize - aspoň u nás - nedočkáme. V Německu si servítky ve jménu idejí neberou, a nebrali si je nikdy. Dnes zpívají o ekologických prasatech, před 80 lety se psalo o prasatech neárijských. Srovnání možná kulhá. Ale jedno je jisté, jde o netoleranci, sprostotu a bezohlednou cestu hlava nehlava. Pravda, tentokrát ve jménu správné věci. Avšak pro správné věci - důrazně stanovené nejhlasitější skupinou - se takové praktiky uplatňovaly vždycky, a víme, kde to končilo.
Jak to uvidí, jindy tak kritická ČT? Obávám se, že nijak. Vždyť se to stalo už před Vánoci, a audit je aktuálně znovu ve hře.
