Krajské volby ťukají na vrátka, a poslední neděle před nimi je jako stvořená pro hyperaktivní lídry, kteří chtějí pro sebe zabrat co nejširší mediální prostor.
-Tak co, Milane, našli v České nějakou díru, kam bych se zítra vešel? To víš, na Primě sice budu, ale to není ono, to je málo, a taky v blbým čase.
-Nenašli. Program mají obsazený a nechtějí s ním hýbat, lidi pak remacají a píšou stížnosti Radě.
-A tlačil jsi dost?
-Tlačil. Dvořákovi jsem nenápadně připomněl, kolikrát jel v uzavřené obci osmdesátkou, kolikrát při jízdě telefonoval, kolikrát předjížděl v kopci - ale s ním to nehnulo.
A dokonce si z nás ten nezávislák chtěl udělat srandu, když řekl, že by se nakonec díra pro tebe našla..
-Tak vidíš..
- Ale to bys prý musel účinkovat v Nedělní chvilce poezie.
A já ho vzal za slovo, že překvapením ani nemohl popadnout dech.
-To abych..v televizi..s nějakou básničkou?
Ale já přece potřebuju razantně oslovit pracující, aby volili nás, a ne to velkokapitalistické ANO a měšťáckou topku s ódeeskou.
To by ovšem musela být nějaká moc ostrá proletářská básnička.
- Já bych o jedné věděl. Klasika, od Bezruče. Ta by pasovala na Bakalu.
-Bezruč? To jo. Ale máš tady někde ten text?
-Už jsem poslal zásahovku pro Středulu, aby ty Slezské písně z knihovny ÚRO přines..
- To jako mám zpívat?
-Ale ne. To se ty rýmovačky jen tak nazývají, to byl od Bezruče tehdy jenom marketinkový tah. Teď bude důležité, abys přednášel dostatečně procítěně. Aspoň tak, jako na téhle kazetě, co mi dal Dvořák jako mustr, a říkal, že s laťkou dolů jít nesmíš.
Tak se na to mrkni, a já mu volám, že poezie bude.
