Bude mít Švejk knihovnu?

„Pane Švejk, jak se tak koukám,“ opatrně načala debatu paní Müllerová,“ vy žádný velký čtenář nebudete, při těch pár kouscích, co máte v regálech.“

„Ale to neznamená, že jsem barbar. Já naopak čtu rád, ale klasiku. To máte jako se starými filmy. Znáte je nazpaměť, a přitom žádnou reprízu nevynecháte.“

„Svět zvířat“, probírala se paní Müllerová tituly,“ O pejskovi a kočičce, 100 psích plemen, Pes baskervillský, Věrný pes Dingo, Život je pes, Pesimismus… Poslechněte, ty knížky by se vám krásně vešly do toaletky u postele.“

„Myslíte?“

„Bodejť, aspoň byste je měl při ruce, kdyby vás v noci popadla čtenářská vášeň. K čemu vám ty prázdné regály jsou? Zbytečně zabírají místo.“

„Taky jsem si říkal, když byly ty mrazy, že by pasovaly spíš do kamen. Ořech dlouho hoří..“

„Ale to by byla věčná škoda, někomu může knihovna ještě posloužit. Třeba …mně. Dala bych si tam tu romantickou literaturu, co si kupuju v trafice, už se mi na kredenc nevejde.“

„V tom případě by se taky slušelo tam na čestné místo uložit ty sebrané spisy, co máte pod postelí a Jak jsem se mýlil v politice, od pana profesora.“

„To se pletete, pan profesor se nemýlí, to se mýlil pan Zeman. Ale do regálu je vystavit nemůžu, podpírají postel místo nohy. Ještě že jsem je tenkrát z kontejneru vylovila, co bych si bez nich počala. Tak co, pane Švejk, domluvíme se?“

„Jen tak to ovšem nebude..“

„A kolik byste jako chtěl?“

„Kdo mluví o penězích? Stačí, když tam přišpendlete cedulku s nápisem KNIHOVNA JOSEFA ŠVEJKA.

Kandidování na prezidenta jste mi rozmluvila, tak aspoň zažiju pocit, že mi právě končí mandát.“

Jan Dvořák