Bez roušky – trpké prozření (horor všedního dne)

Někdy po půli března jste při náhodné koupi objevili malý drogistický obchůdek, kde prodává velmi přitažlivá žena v nejlepších letech - jak lze, i když má roušku, usoudit.

Zdá se, že ani vaše magické oči a havraní vlas nezůstanou bez povšimnutí, a tak se do obchodu vracíte čím dál častěji. A těšíte se na chvíli, až spatříte tvář oné ženy bez roušky, a budete ji moct - i vy už bez roušky - oslovit v privátní záležitosti.

Ten okamžik vzájemného „odhaleni“ právě nastal:

Dobrý den, chtěl bych jako obvykle … Proboha, proč se tak děsíte… když jsem se těšil, že konečně spatřím váš úsměv..

 

Ano, vodu prosím, ústní vodu. To víte, mám větší spotřebu. Co kdybych na vás dneska počkal, mohli bychom něco zakousnout…   

Obdobná prekérní situace  se  samozřejmě mohla  odehrát i v opačném gardu, kdy muž s  vizáží podobnou hollywoodské hvězdě by zažil  - mírně řečeno -  deziluzi  při setkání s dámou, kterou si bez roušky představoval úplně jinak.  Jak z toho při konfrontaci korektně ven?  "My se snad známe?  To si mě s někým paní pletete, to víte, v roušce jsme všichni vypadali stejně.." 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Dvořák | čtvrtek 2.7.2020 9:04 | karma článku: 15,09 | přečteno: 800x
  • Další články autora

Jan Dvořák

Chcete mě číst?

11.7.2022 v 13:19 | Karma: 3,09

Jan Dvořák

Hrozby ze vzdušného prostoru

24.1.2022 v 11:51 | Karma: 0