Když se střízlivýma očima podíváme na vykonstruovanou „aféru“ kolem tzv. Studentských voleb, pak se leccos jeví v jiném světle, než nám mnozí namlouvají.
Namísto slov uznání politické scény, že se našla aspoň jedna strana, která si v hodině dvanácté uvědomila, jak nedozírnou deformaci veřejného mínění by takové pseudovolby nezletilých studentů mohly způsobit, se na adresu ČSSD snášejí slova odsudků a velmi zlá obvinění.
Prý jde o potlačování svobodné vůle, pramenící z obav, že by sociální demokraté z takového „průzkumu“ vyšli velmi nepěkně.
Přitom při známém sociálním cítění mladé generace a jejímu tíhnutí doleva je opak pravdou. Ale o to skutečně nejde. V ČSSD prostě nemysleli sobecky na sebe.
Orientační hlasování je totiž něco jako džin v lahvi. Dobře to znají nezodpovědné strany, jejichž grémia v patových situacích hlasují nejdříve nanečisto, aby bylo zřejmé rozložení sil. Jenomže když pak jde do tuhého, za shodný výsledek ruku do ohně nedá nikdo. Za semínko sváru a nejistot bohužel ano.
A tohle snad chceme?
Aby nezodpovědný názor adolescentů, kterým by podle zákona neměli nalít ještě ani malé pivo, byl pak pravicovými médii adorován? Tak, že nejenom obyčejný volič, ale i člověk do politiky hluboce ponořený znejistí a z obav, aby ho právě ti floutkové neposlali zpátky do hrobu, „sáhne vedle?“
Víme dobře, že právě takové akce mladých puštěných z řetězu, a zejména ty nanečisto, měly kolikrát velmi čistý dopad. Jakoby trenažér pilotní kabiny způsobil pád skutečného letadla.
Vzpomeňme třeba listopad osmdesát devět.Tehdy rovněž mladí, bylo jim o dva, o tři roky víc, si jen tak, jakoby zkusmo, protože nevěřili, že něco skutečně zmůžou, zakřičeli. Že by Jakeš měl zmizet. A už to bylo tady.
Takové „orientační“ záležitosti se můžou zvrtnout, nikdo neví jak.
Správně to udělal hejtman Rath, když nějaká bezbřehá hlasování o přehršli stran nepřipustil a položil ředitelům jednoduchou otázku: Chcete ve škole tzv.volit nebo dál ředitelovat? A čekat na odpověď ani nemusel.
Kdepak. Dětem do rukou zápalky nepatří. Pokud víme, že bychom mohli pohořet.
Jan Dvořák
