Bejt váma, dám si pozor na Štávu, pane Švejk

„Milostpane, co vás to napadlo, s prominutím, na stará kolena jet v létě do ciziny? Asi tam budou mít dost velké slevy v akci, viďte?“ podivila se paní Müllerová, když se Švejk prolouskával jízdním řádem železnic.

„Žádná sleva, paní Müllerová, rád bych se navrátil ke kořenům, když už člověk pomalu odchází…“

„Kam byste odcházel? Jste ještě jura. Proč si pro potěšení radši něco nenatočíte, jako pan Havel?“

„Copak jsem nějaký umělec? Já sice takový jeden sen měl, natočit si Na Bojišti sám metr piv, ale to mi Palivec nedovolil. Že prý mi ruce zpřeráží, když mu sáhnu na pípu. Točit pivo je kumšt, to se s filmem nedá srovnat. Tak se aspoň ještě jednou podívám do světa. Do Sanoku, v Haliči.“

„To jsou nějaké lázně na regma, milostpane?“

„Kdepak lázně, tam jsme bojovali za císaře pána! Moc krásné vzpomínky. Pan poručík Dub tam ve fyzikálním kabinetu gymnázia náramně vyspával opici. A honvéd László Gargany vypil všechen denaturovaný líh z nádoby, ve které byli naloženi různí plazové, následkem čehož, chudák, pak spočinul u hřbitovní zdi.  No a když už budu v Polsku, tak si odskočím do Varšavy! Na Helenku.“

„Myslíte tu operetku Krásná Helena od Offenbacha?“

„Krásnou ne, Vondráčkovou, tu od Michala. Bude tam koncertýrovat.“

„To bych vám neradila, dneska se může stát cokoli. Co když Helenku, jako české národní bohatství, na místě zkonfiskuje pan Šťáva? A vy byste se ní mohl taky svézt, vy jste přece hotový poklad!“

„Já mám pro strach uděláno. A když už, tak si dáme v antonu ten slavný duet: Kde jsi včera byl, se ptám, ty můj kvítku medový…“

„Ale co když vám zalepí pusu páskou ZABAVENO?  Říká se, že tomu Šťávovi s Kalvodou",  pokřižovala se paní Müllerová, " jde prý o krev!"

Jan Dvořák