Bažant a mazáci

Stačí si poslechnout tiskové konference dvou ministrů jedné vlády a už se spolehlivě ukazuje, kdo je kdo.

Zatímco například A.Vondra, na krku s dědictvím strašlivého svinčíku resortu panice nepropadá a nepouští do světa neuvážené výroky a přitom tu špínu čistí, pak jeho kolega R.  John je pravý opak.

Realista Vondra, protřelý Amerikou i Evropou – v tom dobrém slova smyslu – a českou politikou už málem třicet let prostě ví, jak to chodí. Moc nevykládá a přitom dělá,  co   s k u t e č n ě   může.

Šéf vnitra povídá až moc a pak mu dá strašnou práci z mnohých výroků vycouvat. Evidentní handicap totální politické i manažérské nezkušenosti lze v hektické mediální době těžko zastřít.

Být ministrem je sice politická funkce, to především, v naší zemi – s malými výjimkami – však spojená s předpokladem výrazné orientace v resortu, což nemusí znamenat, že je v něm vystudovaný odborník, ale rohlíkem ani ministra nikdo nesmí opít. Dobře je to patrné u ministra Bárty, který využívá svých manažerských zkušeností z řízení specifické firmy. V mostech a dálnicích mu to zprvu moc nešlo, zato dokázal přitlačit na snížení ceny. Ale přece jenom „vidí“ víc do vnitra a John se bez svého veřejně tajného rady proto neobejde. Ještě že ho má.

Někdy si divák politické scény musí přát, aby ministra vnitra dál už netrápili, že by si zasloužil bezbolestnou ránu z milosti, když už s tím sebepoškozováním nechce sám přestat. Jsou věci, které se dobrou vůlí ani pracovitostí zvládnout nedají. Nejhorší je, když si to člověk neodváží připustit. Třeba s ohledem na to, co by tomu řekla Strana. Pak se i ve služebním věku mazáka bude chovat jako bažant.

Přičemž partaj by to tehdy - v pravý čas - jistě (možná i ráda) přežila.

Jan Dvořák