Premiér Babiš v uplynulých čtyřiadvaceti hodinách prožívat obrovská duševní muka. Osud, tedy strmý nárůst covidu před něj postavil nikoli oříšek, ale ořech k rozlousknutí.
Je poněkud nevkusné jeho situaci srovnávat se Sofiinou volbou, takže použijme jiné přiléhavé klišé. Musel se rozhodnout mezi dvěma zly.
Zly s dopadem na něho, ať se rozhodne jakkoli. Šlo o vzkříšení Ústředního krizového štábu. Kdyby v jeho čele mohl stát on sám - jako když vede Komisi pro zdravotní rizika, - nebo ji řídil kdokoli z jeho strany, a ne podle zákona ministr vnitra, kterým je bohužel šéf koaliční partaje, štáb by znovu fungoval už dávno.
Situace se však vyhrotila natolik, že premiér musel zvážit, zda sobě a ANO „ublíží“ víc, když bude krizový štáb nadále vetovat, anebo tím, že ho povolí, čímž ovšem sám otevře pro sociální demokraty nevídaně silnou koncovku volební kampaně.
Jenom jedno mu však hraje při té smůle trochu do karet. Pokud se za dva týdny, tedy do začátku voleb, situace s nárůsty zlepší, bude moct premiér říkat, že to není ještě zásluha Hamáčkova ÚKŠ, ale vlády. V případě opaku půjde o neschopnost nadbytečného štábu v čele s Hamáčkem.
Premiér má ovšem kliku, že všechno tohle se děje v předvečer krajských voleb, nikoli sněmovních. Za rok by to bylo jinačí „drama“. Byl by vidět a slyšet především Hamáček, což by mohlo přitáhnout nové voliče, kteří dříve házeli hlasy Babišovu hnutí. A po volbách by se možná Babiš přišel Hamáčka zeptat, zad by sociální demokraté nevzali ANO do vlády, že nechtějí moc, třeba kulturu, životní prostředí a minstra bez portfeje, což by si vzal on.
SAKRA, JAK JE TEN SLOGAN DÁL?
...JSEM SE NEMOHL DOČKAT,
NEBO:
UŽ JSTE SE NEMOHLI DOČKAT?
