Babiš si v Bruselu s kolegy potykal. Co bude dál?

Některá média v sobotu uštěpačně poukazovala na to, že prý Andreji Babišovi s příletem na summit do Bruselu poněkud spadnul hřebínek a zdaleka se nechoval tak bojovně, jak si v Praze nahlas předsevzal.

Ale ono to tak horké nebylo, a kdyby bylo, nikdo by se divit nemohl. Náš premiér totiž poprvé procházel speciálním, údajně bezpečnostním, ve skutečnosti však terapeutickým („očistným“) eurorámem pro hlavy delegací. Má zbavit politiky zátěže tzv. národních zájmů s cílem konsensu na zájmu unijním.

Premiéři, kteří „slouží“ už déle, si na rám zvykli, a různě švindlují, například jím procházejí po kolenou, aby expozice modrým paprskem je zasáhla co nejméně. Takového mistrovství náš premiér pochopitelně dosáhnout nemohl, a tak dostal napoprvé plný zásah.

Pravdou však je, že poměrně rychle se premiér otřepal, a národní zájmy ve smyslu sice trvalého odpírání kvót, zato však nabídky finanční kompenzace "v poli", hájil s konzistentní urputností, tak jako předchozí premiér s ministrem vnitra.

Na rozdíl od nich měl však jedno velké plus. K ruštině, s níž se oni v Bruselu domlouvat neměli s kým, a kterou pochopitelně umí Babiš taky, ovládá světové jazyky, a proto i ve čtyři ráno na neformální večeři, je schopen Junckerovi nebo některému z kolegů, kterým se náš postoj nelíbí, plynně jejich mateřštinou říct, že na ty kvóty jim Česko ***e.  

Zkuste si představit Sobotku (nebo třeba Nečase, ale Špidlu), jak  něco takového vůbec řeknou, a jak rozespalý tlumočník hledá k jadrnému výrazu vhodné diplomatické synonymum, něco jako "kašle" v jejich mateřštině.

Byl to křest. Ohněm, žádným ohníčkem, ako to z venku vyzerá.