Babiš není Svoboda, obviněný není jako obviněný, rozlišujme

Dobře to s vlastí myslel předseda komory Vondráček, když z věže se dal slyšet, že něco jiného je rozhodovat o vydání poslance Svobody, a úplně jiná liga je rozhodování o poslanci Babišovi.

Šmahem, jako přes kopírák to přece udělat nejde. Každý podezřelý není sprostý, respektive prostý. Když zavřou doktora Svobodu, svět se nezboří, ostatně někdo si za ex primátora  Béma kvůli loupežnickým kartám jít sednout musí, kvůli satisfakci Pražanům.

Ale vydat jen tak inženýra Babiše s vyhlídkou na kriminál, to by byla poslanecká sabotáž s kombinací atentátu na budoucí vládu.

Tak opatrně, prosím. Už pouhé schvalování takového záměru by mělo být hodno opovržení.

JUDr. Vondráček totiž ví, co říká. Vychází z precedentu. Tvůrčím způsobem jen aplikuje obdobný postoj starý deset let, kdy byl v sázce dokonce pád vlády, pokud by byl obžalován a odsouzen její místopředseda Čunek. Soudce NS Kučera, veden starostí o stabilitu země, tenkrát na vysoké justiční funkcionáře neformálně naléhal:  „Nezávislost justice musí jít stranou politickým zájmům." A dnes by snad tomu být nemělo?

Vondráček jako advokát rovněž moc dobře ví, že trestní případy se vlečou i deset až patnáct let. A jestli snad Sněmovna v bláhové naději rychlé očisty  premiéra od zlovolných výmyslů nabídne orgánům Babišův prst, nenasytná justice může schramstnout celou ruku -  a šéf ANO by se možná ani za tři volební období nevymanil z jejího soukolí a nedočkal potvrzení o své nevinnosti. Přivřete aspoň očko, prosím..

-Jo, pane, dneska se načekáte, než soud rozhodne.. Já už dvacet let čekám na to, až mě soud definitivně pošle za mříže kvůli pár flaškám vína. Ale doufám, že dřív si pro mě přijde zubatá.

-Myslíte, že já jsem na tom líp?  Já zase už patnáct let čekám na definitivní očištění kvůli hnízdečku. No, snad to bude dřív, než se zubatá objeví.

- To víte, dneska se člověk načeká na všechno