Babičko, a o kolik hlasů jste zvítězila? Pst, to se neříká!

Vítězstvím „Babičky na inzerát“ skončilo jedno z nejnákladnějších „výběrových řízení“ na konkrétní programový titul v historii České televize.

Zatímco obvykle jsou to dramaturgové a producenti, co náměty posuzují a některé pak zadají k rozpracování a z nich potom vyberou ten „pravý ořechový“, aby autor vypracoval scénář – a ten se opět zkoumá a připomínkuje – tak ČT teď nechala natočit rovnou devět dvacetiminutových prvních dílů možných seriálů. Zbytek byl na divácích. Sítem jejich esemesek osm propadlo a zůstala Babička.

Dalo se to čekat - půjde o lehounce ztřeštěný rodinný seriál, což je vyzkoušený formát u nás už dobrých padesát let. Nějaké bláznoviny s Kaiserem, Lábusem či Labudou, ať si dělají u konkurence, ČT si je pustí raději z 30 let starého archivu.

Proč ne? Diváci, co hlasovali, je prostě v nových rolích nechtějí. Vybrali si Babičku. Měli na to právo, ne sice svaté, ale českotelevizní, a přes něj vlak nejede, i kdyby některý z konkurenčních „pilotů“ měl potenciál zaujmout i jiné, než tradiční publikum ČT.

Když v sobotu propuknul při vyhlášení výsledů opravdu nearanžovaný jásot lidí spjatých s nejúspěšnějším pořadem, a poražení tvůrci se málem uličkou hanby ze studia vytratili, člověk by se rád také dozvěděl, jak těsné či drtivé vítězství to bylo. Jenomže o tom nepadlo ani slůvko. Číslo s počtem hlasujících je v ČT zřejmě vedeno v režimu utajovaných skutečností.

Škoda. Jít kdysi o Souboj operet, bylo by zajímavé vědět, kolika hlasy by zvítězila předehra k Veselé vdově nad Cikánským baronem či naopak, a který z tvůrců by si pak svůj projekt mohl strčit za klobouk, protože momentální publikum by mělo právo veta.

Jan Dvořák