Třešničkou na dortu při setkání české generality s vrchním velitelem prezidentem Zeman bylo oznámení náčelníka Bečváře, že poprvé po šestadvaceti letech vyhlásí stát mobilizaci.
Už jednou k vyhlášení mobilisace došlo, avšak bylo to v politickém slova smyslu a vyhlašovatel Klaus tehdy povolal do pomyslných zbraní občany nikoli proti nějaké cizí mocnosti, ale proti domácím komunistům.
Ti podle něj ohrožovali křehkou polistopadovou demokracii a zdárné dovršení tržních reforem. Kdo ji ohrožoval skutečně, a kdo co trhnul, to ukázal až čas.
Podstatné teď je, že dopředu ohlášená mobilizace, která se neuskuteční ani dnes o půlnoci, ani zítra ráno, ba ani pozítří v poledne, prostě v šibeničním termínu, ale až někdy v příštím roce, až naprší a uschne, skýtá dostatek času, aby důstojnický sbor oprášil dávno zežloutlé instrukce a udělal si v lejstrech pořádek. Navíc mají štábní plukovníci a generálové situaci velmi ulehčenou, neboť budou zkušebně mobilizovat pouze sami sebe, aktivní zálohy a logistiku. Prostého občana, což bývalo za starých časů na mobilizaci to nejpodstatnější, nikoli. Ostatně, k čemu by byl platný, když vojna se zrušila a vystřelit dokážou snad už jen důchodci.
Přesto však, až nastane den D, a prezident mobilizaci vyhlásí, najde se mnoho zodpovědných občanů, kteří ji s radostí uvítají a budou se dobrovolně hlásit ke skutečnému bojovému nasazení proti nepříteli.
