Argentinský stejk si můžete připravit doma, jestliže natrefíte na správné maso

Od středečního dopoledne jsou média plná kuriózní, až gogolovské zprávy, že v jedné luxusní restauraci si hosté za tučný peníz pochutnávali na stejku z domněle argentinského býka, a přitom šlo o polské hovězí.

O čem to svědčí? Ptám se otázkou televizních moderátorů.

O dvou věcech. Zaprvé o tom, že kvalita zdravé polské porážky si v ničem nezadá s argentinskou, a zadruhé pak o tom, že pokud eventuálně šlo o ono tzv. zkažené hovězí, pak přesto muselo být chuťově nadstandardní, jestliže hosté se za svou tisícovku bez náznaku podezření na momentální jinakost pokrmu ládovali a olizovali až za ušima.

Naopak právě maso dodané jako surovina už v jistém stupni navinulosti, je pro následnou úpravu pokrmu ideální, neboť nejenom zvýší v kuchyni produktivitu práce, ale nabízí modifikaci chuťových vjemů.

Například při přípravě  Argentinského steaku s marinádou chimichurri je zapotřebí osolené a opepřené maso nejméně tři až čtyři hodiny marinovat v nálevu. Pakliže je už navinulé samo o sobě, pak je možné tuto operaci buď zcela vynechat, nebo marinovat jen dvacet až třicet minut.

Proto se domnívám, že příhraniční manévry spojených sil veterinářů, policistů a celníků, kdy se za každou cenu snaží odhalit sporně označené importní kousky z Polska, jsou zbytečným vyvoláváním poplašné atmosféry. I ministr nemusel být hned takový „plašan“ a nedoporučovat nákup masa z polských krav a volů. Měl spíše veřejnost uklidnit a doporučit jim přípravu polského masa po argentinsku. Každý, i méně movitý spotřebitel by si pak mohl udělat „Argentinu“ doma, aniž by za tutéž kvalitu vyhazoval tisícovku jako zbohatlíci v restoránech, kterým české maso „smrdí.“

-Bédo, to jim to Tango Argentino, ale jde, viď?!

-No nediv se, mají ho v krvi, jsou to rodilí Poláci.