Zlá informace - s politickým potenciálem rozčeřit nežádoucí diskuse - , že „Brusel“ neproplatí České republice 100 dotačních miliónů, které firma dříve vlastněná nynějším premiérem už od státu obdržela, vyvolala znepokojení.
Je to pochopitelné. Prý jde o konečné rozhodnutí. Odpovědné ministerstvo zatím sice čeká na oficiální překlad dokumentu, ale bude -li to tak, jak píší agentury, dostane se úřad do nezáviděníhodného postavení.
Buď bude muset vyžadovat od podniku navrácení peněz, anebo „to nějak udělá“, zahraje si na mrtvého brouka a peníze pak vykáže do kolonky výdajů státního rozpočtu. Ono o tak omračující sumu zrovna nejde. Pro představu: jakoby každý občan věnoval na chlebovou linku desetikačku – což při přání chléb nás vezdejší, dejž nám dnes, je vlastně bohumilé.
Zatím se ministryně k ataku na kasu Agrofertu nechystá. A proč také? Zdrženlivost je na místě. Co když z oficiálního překladu rozhodnutí auditorů nakonec vyplyne, že do neoficiálního překladu se vloudila chybička, a správně má jít o proplacení, a nikoli o neproplacení?
Co se vleče, neuteče. Nehledě na to, že podnik by se v krajním případě mohl se státem i soudit o nenavrácení sto miliónů a prostřednictvím posudků znalců vyvracet bruselské stanovisko, že na dotaci nemá nárok, neboť pořízená technologie údajně nevykazuje znaky modernosti, na což je dotace určena. Opak je však pravdou. Stačí mít otevřené oči, a nedívat se přes zpolitizované brýle Unie, jež je alergická na našeho nelevicového nesocialistického premiéra - miliardáře, stejně jako nemohla vystát jiného bohatého muže ve funkci amerického prezidenta.
