40 slov nestačí?

  Stala se mi taková poměrně absurdní příhoda. Kolem poledne jsem na jednom serveru zveřejnil na titulní stránku příspěvek, který v nadsázce reagoval na ustavení Pirátské strany u nás.

Abych se přiznal, ta partaj mi totiž nejde moc pod vousy. Bude to určitě tím, že mám na zádech už poměrně dost křížků a stále si myslím, že co je moje, tak prostě není tvoje, pokud se o to s tebou výslovně nerozdělím. Místo sáhodlouhých úvah jsem proto zvolil obrazovou zkratku: vlajku s lebkou a pod ní piráta, který volá: Chlapi, konec přepadení! Máme stranickou schůzi.

Materiálu jsem dal název doslovnou citací z programového prohlášeni Pirátské strany: „Ničím a nikým neohraničený prostor jako zdroj nových inspirací!"

A pod něj jsem umístil skutečně skromný perex, ačkoli bylo možné ho napěchovat vatou: „Švédského nápadu na založení Pirátské strany se chytli nejen čeští suchozemci, ale také krutí páni moří".   

A to je všechno. A v tom byl ten problém.

Asi po dvou hodinách (14:01 SEČ) příspěvek z hlavní strany zmizel, přesunuli ho na soukromý blog.

Proč ne, „nárokovost" na titulku neexistuje a zdůvodňování, ačkoli byl sexu, propagace fašismu i krutostí prost, netřeba.  

Jenom mi vrtá hlavou, co skutečně vadilo. Buď zlehčování ušlechtilého úsilí nové jánošíkovské strany nebo pouhých 40 slov, která byla pod nepsanou normu. Přiznávám, že je to málo. I v Hospodářských novinách jich chtějí alespoň o 59 víc.

Paradoxně Piráti mají svým způsobem pravdu, když proklamují:"Bylo by...osudovou chybou tento (internetový) prostor zregulovat na míru, která by popřela smysl jeho existence."

Jan Dvořák