28. března 1969 – radost až do rána s trpkým koncem

Před pětačtyřiceti lety byla Střední skupina sovětských vojsk, „dočasně umístěná v Československu“ na základě řádné mezivládní dohody, v bojové pohotovosti.

A prezident Svoboda čelil silnému tlaku sovětské strany, ať už konečně udělá v zemi pořádek a situaci normalizuje, jestliže rozvášněný militantní dav vandalsky rozbil kancelář Aeroflotu dlažebními kostkami a ještě k tomu vykřikoval, že to mají „za Srpen“.

Jenomže, jak se teprve za moc dlouho ukázalo, s dlažebními kostkami šlo nejspíš o cílenou provokaci. Sověti potřebovali pádný důvod ke zjednání nápravy, a to na nejvyšších místech. Od srpna 68 tehdy uběhlo víc než půl roku a v čele komunistů byl stále sovětskou stranou proklínaný reformátor Dubček. Incident se zdemolovanou kanceláří byl pak jednou ze záminek, aby ho vlastní lidé donutili k odchodu.

Přitom na začátku všeho byly dva vyhrané zápasy v hokeji „našich“ proti „Rusákům“ na MS ve Stockholmu.

Jak omamné vítězství to bylo, když dokázalo jenom v Praze „vehnat“ do ulic 150 tisíc lidí, v té době ponížených a frustrovaných z toho, co se v létě stalo, se těžko dá vylíčit a přenést na nepamětníky. Ti stejně řeknou, že to byl jenom popuštěný přetlakový ventil, ale to tehdy ve stínu tankových divizí nebylo málo. 

V létě téhož roku se v srpnu ukázalo, že otevřené demonstrace proti bezvýchodné situaci dokáže režim se vší rázností potlačit i bez přímé pomoci sovětských vojáků.  

-----

Dokument České televize, který se okolnostmi kolem událostí před pětačtyřiceti lety zabýval, za zhlédnutí stojí -   stačí jen kliknout.