26 let od protisocialistického puče

Dokážete si představit, že ČSSR  by dnes byla  jediným bezpečným ostrůvkem socialismu uprostřed kapitalistické východní Evropy a  neocarského Ruska?  Příliš fantazie k tomu zapotřebí není.

„Soudruhu prezidente…“, opakoval už potřetí netrpělivě vedoucí kanceláře nad klimbajícím mužem uprostřed lejster.

Probudilo ho až zvonění telefonu.

„Moskva?“ Podíval se vystrašeně.

 „Moskva nám přece už nevolá, soudruhu prezidente,  Car Vladimir  je antikomunista. Byl to asi omyl, v posledních letech spoje blbnou,“ konejšil hlavu státu šéf jeho kanceláře Janšta.

 „Aha, aha..“,  přitakával značně nepřítomně prezident.

 „Mám pro vás pár věcí..Nechcete se podívat na článek v Ruďasu?

Moc krásně ho napsal sám šéfredaktor Komárek. Je k šestadvacetinám.

 „Mně je tak málo?“

 „Ale ne, to je k 26. výročí listopadového vítězství nad reakcí v devětaosmdesátém. Vzpomínáte si, ne..?

„Jistě, Aurora, soudruh ten, no – Rasputin .. To se nedá zapomenout“.

 „V patnáct hodin byste měl být v Pakulu ..na slavnostní schůzi.

 "A to tam mám mluvit?"

"Ale ne, řečnit bude generální..“

 Prezident znejistěl.

 „..generální Šlauf.   Tady jsou k podpisu milosti, když je to výročí.

„A komu mám udělit tu milost?“

 „Rozkradačům, příživnicím a Sedláčkovi. To je ten rejža, jak si před lety přišel v teplákách pro Národního umělce  za  hraný dokument  o nezdařeném převratu v devětaosmdesátým. Ale teď se chová vzorně. Nacvičil s dramatickým kroužkem na Borech novou hru, Obcházení.“

 „Není to ta zakázaná havlovina?“

 „Kdepak, je to o nezaměstnaných  na Západě, jak marně hledají práci a obcházejí pracáky. Četl jí soudruh tajemník Filip, a je v cajku.

 A  taky máte jmenovat ministra zemědělství.

„Ví o tom předseda…“

 „Předseda vlády Dlouhý tomu .. Babišovi důvěřuje. Ve Slušovicích si vedl ještě líp, než soudruh Čuba před ním, zavedl tam tu slavnou linku na videokazety."

 „Ještě máte něco?“

 „Dáreček, pro vás.“ A vybalil krásného velblouda na dálkové ovládání.

 „Jůůůů… A od koho je?“

 „Od toho experta, vzorného nestraníka, co jsme ho poslali do Pchjongjangu pomáhat soudruhům s  přestavbou  Severokorejské národní banky."

 Znovu telefon. Prezident ho zvednul. „Ano, děkuji, dostal jsem to plyšové zvířátko." Pak chvilku poslouchal a volaného ujistil: "Řeknu soudruhům, ať se na to mrknou. "  Pak  se obrátil na vedoucího kanceláře:  "To byl ten náš člověk z  Pchongjangu,  co mi poslal plyšáčka, ten..Kal..Kalousek…“

"Ale bratr Kalousek přece v Koreji není, ten  je předsedou Československé strany lidové. Mimochodem, poslal  vám jménem  té jejich partaje blahopřání k šestadvacátému výročí, a  byl  ze stran Národní fronty jako vždycky první.   Ale volat musel ten Klaus."

 „Jo, Klaus, Klaus to byl. Potřebuje od nás přitlačit. Chce pomoct kamarádovi do domova důchodců. Jde o nějakého…Zemáka.   Zkuste to zařídit, a sežeňte mu něco lepšího, když mají k sobě tak krásný, soudružský vztah."

 „Bude to trochu problém... Ledaže v  Dobřiši,  v patře pro cizince, by se ve dvojlůžáku  uskrovnil  Fidél Castro…"