Kaktus vánoční, nebo díkůvzdání?

Asi každý z nás se někdy setkal s pojmem „vánoční kaktus“. V posledních letech se ale objevil nový termín a tím je „kaktus díkůvzdání“, který je prý jiný. Co se za těmito názvy skutečně skrývá?

Kaktusy pěstuji už od dětství, což je téměř 35 let. Vánoční kaktus není typická sbírková rostlina běžného kaktusáře, ale já měl vždy slabost i pro epifity, mezi něž tyto kaktusy patří. Nikdy jsem neslyšel, že by se těmto rostlinám říkalo jinak než „vánoční kaktus“. V posledních dvou letech se však stále častěji objevují lidé, kteří vás opravují, že existují dva druhy – jeden je kaktus díkůvzdání a druhý vánoční kaktus. Tvrdí, že jsou to různé druhy, a dokládají to obrázky nebo články z pochybných či komerčních webů, které často obsahují botanické nesmysly či pravopisné chyby.

Jak je to ale doopravdy? Pokud si člověk najde čas a prostuduje například Wikipedii, zjistí, že situace není vůbec jednoduchá. Zatímco tzv. „velikonoční kaktus“ je skutečně jiným druhem a dokonce i rodem, situace s vánočními kaktusy z rodu Schlumbergera je mnohem složitější.

Historie začíná objevem prvních druhů. V roce 1818 byl sesbírán první vzorek Schlumbergera truncata. Tento druh je v přírodě poměrně variabilní a objevují se varianty s různě barevnými květy. V roce 1839 byl objeven další druh Schlumbergera russelliana, kterému se začal věnovat zahradník Wilbraham Buckley. Ten křížením těchto dvou druhů vytvořil první kultivary toho, co dnes známe jako „klasický vánoční kaktus“. Botanické označení těchto hybridů je Schlumbergera × buckleyi (křížek v názvu znamená, že jde o křížence jiných druhů). Tito první hybridi byli velmi oblíbení a dodnes přežívají v péči našich babiček.

Šlechtění a křížení pokračovalo, ale až do roku 1960 jen v malém měřítku. Poté nastal velký boom a za několik desítek let se tito hybridi, založení převážně na polyploidních hybridech Schlumbergera truncata, stali běžnou zahradní rostlinou, která se množila a prodávala ve velkém – v USA na díkůvzdání a v Evropě na podzim a před Vánocemi. Z toho vzešla komerční a následně i lidová označení „vánoční kaktus“ v Evropě a „kaktus díkůvzdání“ v USA.

V roce 1978 byl objeven další druh, Schlumbergera orssichiana. Jeho křížením s truncatou vznikla skupina hybridů označená jako Schlumbergera × reginae, a křížením s russellianou vznikla skupina Schlumbergera × eprica. Kromě toho existuje ještě významná skupina Schlumbergera × exotica, která vznikla křížením S. truncata a S. opuntioides.

Trochu se v tom ztrácíte, že? Není divu, množství hybridů, kultivarů a variet Schlumberger je opravdu velké. Bohužel se k uživatelům dostávají jen jako „vánoční kaktus“ a původ není běžně uveden. V této skupině tedy nelze udělat jasnou dělící čáru, protože různí hybridi vykazují různé kombinace vlastností svých rodičů. Názvy „vánoční kaktus“ nebo „kaktus díkůvzdání“ jsou komerční označení, která se stala lidovými. Hybridi mají různou přirozenou dobu kvetení a různé nároky na indukci kvetení, přičemž doba kvetení se dá ovlivnit způsobem pěstování.

Z toho je patrné, že není důležité, jak těmto kaktusům budeme říkat. Historicky a kulturně nám je bližší termín „vánoční kaktus“ a tímto označením nic nezkazíte. Jak se tedy pojem „kaktus díkůvzdání“ dostal do povědomí?

Je to hlavně kvůli dnešnímu trendu, kdy lifestylové magazíny potřebují generovat čtenost a ta potřebuje obsah, často bohužel na úkor jeho kvality. Někdo se podíval na americký web, zjistil, že tam používají termín „Thanksgiving cactus“, a přeložil ho jako „kaktus díkůvzdání“. Udělal z toho velkou novinku, i když se tyto kaktusy desítky let prodávaly a nikdo je nenazýval jinak než „vánoční kaktus“. Jak to bývá na internetu, obsah byl mnohokrát kopírován a poučení čtenáři informace dále šířili. Tak se dnes můžete dozvědět, že klasický vánoční kaktus je druh Schlumbergera bridgesii, což je ve skutečnosti synonymum používané jak pro S. truncata, tak pro S. × buckleyi. Tento název je ale chybné označení, protože neoznačuje skutečný druh, ale hybrid. Nemusíme být tedy „trendy“ za každou cenu a sdílet podobný obsah z podivných webů.

Pokud jde o samotnou péči, mezi hybridy nejsou výrazné rozdíly. Jako epifyt potřebují vzdušný, málo výživný a kyselý substrát. Nesnášejí přílišné horko a suchý vzduch v zimě, na které reagují opadem květů, stejně jako hutnou a přemokřenou zem, kde se kořeny udusí a uhnijí. Proto je třeba s nimi zacházet opatrně. Velmi se osvědčuje letnění, když jsou teploty pohodlně nad bodem mrazu, zatímco ubývající slunce, sucho a nízké teploty na podzim indukují bohatou tvorbu květů. Se suchem to není třeba přehánět, ale jako sukulentní rostlina vydrží celkem slušný přísušek, proto je lepší zalévat spíše méně než více, zvláště v zimě. Světla by měly mít rozumně, ideální je polostín a na jaře je třeba rostliny opatrně zvykat na přímé slunce. Více slunce způsobí zčervenání článků, což však rostlině nevadí. Jsou to velmi nenáročné rostliny, které nás mohou potěšit záplavou barevných a tvarově zajímavých květů.

Zdroje:
Wikipedia
schlumbergera.net

Fotografie v článku pořídil autor článku.