Máme za sebou další dlouhou a vyčerpávající tiskovku PČR k tématu střelby na FF. Veřejná diskuze se stále víc a víc vyhrocuje a začíná se kumulovat do dvou táborů, jeden brání policii a druhý hází demisemi, racionality je pomálu.
V mediálním prostoru se objevuje řada výhrad k práci policie v případě střelce na FF. Některé jsou racionální, jiné méně, a řada z nich pochází od odborníků z televizních obrazovek. Avšak chyba spočívá v tom, že ti, kteří podporují policii, hážou všechny tyto výhrady do jednoho pytle a paušálně vše odsuzují. Policie sama situaci nepomáhá, protože o sporných okamžicích mlčí, mlží nebo odpovídá dost nespecificky. Naopak se zaměřuje na hodinové proslovy o okamžicích, o kterých ta racionální část společnosti nepochybuje. Postup policie v komunikaci s veřejností mi tak připomíná mé zkušenosti s prezentací práce v korporátu: vypíchnout to, co se povedlo, a minimalizovat to, co se nepovedlo. Jenže policie není korporát, ale organizace odpovídající veřejnosti. Proto by přístup měl být co nejvíce realistický, upřímný a především by mělo být vše nejasné dobře vysvětlené.
V tomto článku se nechci zabývat tím, co tragickému dni předcházelo. Zbrojní legislativa je již dostatečně diskutována. Najít pachatele vraždy v Klánovicích byl skutečně extrémně těžký úkol, a už to, že byl dotyčný jedním z tisíců podezřelých, ukazuje na dobrou práci policie v této fázi.
Samotný zásah po zahájení střelby nelze zpochybňovat, a policii je třeba za to pochválit. Video, kde se vrah volně prochází po ochozu, sice působí špatným dojmem, ale je třeba si uvědomit, že zabránit v tom mohl pouze odstřelovač, jenže ten musí přijet, vytipovat vhodné místo a dostat se na něj. Logickým uvažováním dospějeme k závěru, že to prostě nešlo stihnout – odstřelovači nerostou na střechách.
Kde bych se ale rád pozastavil, je to, co střelbě ten den předcházelo. Fenomén masové střelby je známý z celého světa, a obvykle policie reaguje ve chvíli, kdy střelba začne. V tomto případě však měla policie téměř 2,5 hodiny času, a i když to není úplná výhra, je to rozhodně slušný náskok. Policie by měla buď dokázat, že jej maximálně využila dle svých možností, nebo analyzovat, kde se udělaly chyby a co je třeba v postupech změnit či upravit, abychom se do budoucna poučili.
Není to o volání po demisi někoho; situace byla nová. Nicméně měla by existovat nějaká reflexe, co šlo udělat lépe.
Právě tento časový okamžik přináší nejvíce otázek, které mají racionální základ, a policie by pro svoje dobro měla vysvětlit postup, který zvolila, a standardní postupy vysvětlit občanům.
Co o tomto okamžiku víme? Došlo k nahlášení potenciální sebevraždy, následně k nálezu zastřeleného otce a objevení potenciálního nástražného výbušného systému. Následně bylo zjištěno, že dotyčný legálně vlastní poměrně rozsáhlý arzenál, i když k tomu došlo asi až hodinu poté.
Zde se naskýtá první menší otázka: Proč k objevu zbraní ve vlastní databázi PČR došlo až hodinu po prvním hlášení?
Máme zde tedy člověka podezřelého z vraždy, který ohlásil sebevražedný úmysl a vlastní nemalé množství zbraní. Policie v této fázi věděla, že někam jede. Už na základě těchto informací lze usoudit, že se jedná o velmi nebezpečnou situaci. Máme člověka, který patrně zabil a může tedy zabít znovu, a především chce spáchat sebevraždu. Případy rozšířených sebevražd jsou poměrně časté; sebevrah často chce vzít sebou někoho, kdo způsobil jeho špatný stav, např. učitele, bývalou přítelkyni atd. Máme tedy potenciální ohrožení života jedné či více osob.
Policie by tedy měla vysvětlit, jak na podobnou hrozbu reaguje, aby zabránila ztrátám na životech. Není to tak dávno, kdy strach z teroristických útoků letěl Evropou. Je pochopitelné, že pokud dojde k nějaké hrozbě, očekává se, že policie má postupy, jak zabránit takovým situacím. Například poslat co nejvíce hlídek na nejpravděpodobnější cíle.
Dalším varovným signálem je, že dotyčný měl vypnutý mobil, což nabízí celkem logické vysvětlení, že nechce být lokalizován. O to více by měla být hrozba vážnější. Je evidentní, že i přesto policie hledala na správném místě a tak měla poměrně správnou představu, kde by se dotyčný mohl nacházet.
Zde se naskýtá další otázka: Zda bylo s ohledem na vážnost situace nasazeno dostatek hlídek na ochranu potenciálních cílů?
Dostáváme se ale k tomu hlavnímu, co bylo policií zmíněno jako jediný malý nedostatek – komunikace s FF. Naskýtá se otázka, pokud policie měla vytipovaná místa, kde se mohl nebezpečný jedinec vyskytovat, proč nezkusila zapojit vedení fakulty? To by přes profesory a zaměstnance, kteří dotyčného mohli znát, mělo podstatně větší potenciál podezřelého lokalizovat, na rozdíl od policie.
Naskýtá se také otázka, proč nedošlo k varování, že se v některých místech může nacházet nebezpečná osoba, jako se stalo při nedávné vraždě dítěte na nádraží v Hradci. Argumentuje se panikou, ale ta například v Hradci nevznikla a historicky k podobným oznámením docházelo; je tedy třeba vysvětlit, proč se policie nyní nepokusila o něco podobného. Potenciální oběti by mohly být mnohem obezřetnější, a i reakce po zahájení střelby mohla být rychlejší. Nedošlo by k situaci, kdy výuka dále probíhala, protože se lidé domnívali, že někdo stěhuje nábytek.
Toto jsou otázky, které měly být již zodpovězeny, protože čím déle se bude prodlužovat, tím více a agresivněji se lidé budou opakovaně ptát.
