Jak funguje ruská propaganda?

Zapomeňte na kufříky s penězi a špionážní klišé. Ruská propaganda funguje nenápadně, ale o to nebezpečněji. Jak se bránit a proč je tak úspěšná? ​​

V souvislosti s aktuálními událostmi občas zaslechneme tvrzení, že „Trump je ruský agent“. Většina lidí si pod tím představí klasickou scénu, kdy dorazí ruský kontakt s kufříkem plným peněz a podplacený agent čeká na telefonát od Putina nebo jiného kontaktu s dalšími rozkazy. Tato naivní představa pak vede k tomu, že většina lidí to celé považuje za nesmysl – a svým způsobem mají pravdu. Ruská propaganda totiž (až na výjimky) funguje zcela jinak.

Obrázek vygenerovaný DALL·E

Putin je často srovnáván s Hitlerem. Ačkoliv tu najdeme řadu paralel, způsob propagandistického boje, který Putin zvolil, se v mnohém liší. Hitler a nacisté šířili ideologii téměř jako náboženství – kdo se chtěl stát nacistou, musel přijmout celou jejich doktrínu. Naproti tomu ruská propaganda je podstatně pragmatičtější. Přestože v různých zemích používá podobné nástroje, její obsah se často dramaticky mění země od země. Není totiž potřeba, aby cílová skupina přijala jakoukoliv „velkoruskou“ ideologii – naopak jí stačí vsugerovat jednoduché myšlenky, jež s ruskou ideologií mnoho společného nemají, ale pomáhají Rusku dosáhnout jeho cílů.

Právě tato pružnost dělá ruskou propagandu neuvěřitelně úspěšnou. Její hlavní výhodou je, že nevyžaduje žádný konkrétní vzorec nebo symbol, který by bylo možné jednoduše zakázat. Dokonce se může stát, že cíl ruské propagandy bude hlásat i odpor k Rusku, pokud je to v dané zemi z nějakého důvodu v ruském zájmu. Jedním z příkladů je Polsko, kde paradoxně nástroje ruské propagandy podporovaly stranu PiS a Jarosława Kaczyńského, ačkoli je Kaczyński velkým odpůrcem Ruska. Vysvětlení, proč k tomu došlo, si ukážeme dále.

Prostředky ruské propagandy

Autorem sofistikovaného systému ruské propagandy byl z velké části Jevgenij Prigožin (přezdívaný „Putinův kuchař“), který stál u zrodu tzv. „trolích farem“. Ty spočívají v zakládání falešných účtů, jejichž placení zaměstnanci pak celý den šíří a podporují vybraný propagandistický obsah. Součástí je také rozsáhlá síť propagandistických webů a dnes už jistě i využívání umělé inteligence. Neméně důležitým prvkem jsou miliony ukradených „zombie účtů“ na sociálních sítích. Určitě jste se setkali s podvody, které se snaží člověka přimět ke kliknutí na falešnou stránku a zadání přihlašovacích údajů, načež mu je účet odcizen. Tyto účty se pak ve velkém prodávají, trollí farmy je po milionech nakupují a využívají k šíření ruské propagandy. Dalším nástrojem je tvorba specifického obsahu: řetězových e-mailů, memů a různých příspěvků reagujících na momentálně žádaná témata.

Témata ruské propagandy

Jak už bylo zmíněno, ruská propaganda nevyžaduje jednotný obsah. Vybírá si spíše témata podle aktuální potřeby a situace.

• Migranti
  Téma číslo jedna v minulých letech. Rusko nelegální migraci samo podporovalo, aby ji pak mohlo využít jako nástroj propagandy. Svým způsobem mu ale vyšla vstříc i řada zemí, které se kvůli příliš benevolentnímu přístupu dostaly do obtížné situace. Smyslem propagandy je vytvořit dojem, že se stát stará o migranty lépe než o vlastní lidi, a tím posilovat nedůvěru vůči státu.
• Green Deal
  Pro Rusko jde o naprosto klíčové téma. Ruská ekonomika je závislá na vývozu nerostných surovin, zejména fosilních paliv. Putin by pochopitelně rád prodal zbytek svých fosilních zásob za co nejvyšší cenu, jenže díky rozvoji energetických úspor a omezování fosilních paliv už ceny v mnoha případech nerostou. Dalším důvodem je politická výhoda surovinové závislosti, kterou se Rusko u svých partnerů (především Slovenska a Maďarska) snaží zachovat, aby si mohlo vynutit jejich loajalitu. Z dlouhodobého hlediska je proto pro Rusko zásadní Green Deal zcela torpédovat.
• Vakcíny
  Pandemie covidu-19 přinesla úplně nové klíčové téma. Očkování je základním prvkem, na kterém moderní společnost stojí. Zpochybňování vakcinace vytváří silný konflikt a ruská propaganda využívá rozdělení společnosti k vnitřnímu rozvratu svých protivníků.
• Mír
  Rusko již třetím rokem vede válku proti Ukrajině. Hlavním důvodem, proč se mu dosud nepodařilo Ukrajinu dobýt, je vojenská pomoc Západu, která Ukrajině umožňuje bránit se. Propaganda se proto snaží podpořit jakékoli aktivity vedoucí k zastavení této pomoci pod záminkou „míru“. Pro Rusko by totiž i krátká pauza znamenala šanci na doplnění výzbroje a následné dokončení invaze.
• Cenzura
  Klíčové téma, jež umožňuje zpochybnit veškeré snahy omezit dosah dezinformačního obsahu.

Existuje samozřejmě řada dalších témat, přičemž k účelu propagandy poslouží i bizarní hnutí, jako jsou „plochozemci“, bojovníci proti „deep state“ a podobně.

Spolupracovníci ruské propagandy

Představme si dva sousedy – jednoho bohatého a druhého chudého – a mezi nimi plot, který nelze překonat. Chudší soused se rozhodne, že chce být bohatší než ten první, ale místo aby mu bohatství přímo ukradl, najme si za pár drobných partu výtržníků, kteří bohatému udělají z domu kůlničku na dříví. Chudší si tím sice nijak zvlášť nepolepší, ale relativně vzato je najednou bohatší. Takto zjednodušeně funguje ruská propaganda, která využívá jakákoli dostupná témata, aniž by se dala snadno identifikovat podle jednoho vzorce.

Krásným příkladem je covid-19, kdy ruská propaganda systematicky torpédovala koordinovaná opatření a podněcovala část společnosti k odporu. Politici se pak snažili vyhovět „oběma stranám“ a výsledkem byla polovičatá opatření, jež vedla k prodloužení epidemií a dalšímu prohlubování ekonomických ztrát. Kdo jsou ale ti pomyslní „výtržníci“?

Paradox spočívá v tom, že ruská propaganda si v řadě případů nemusí nikoho přímo kupovat. V západních státech existují dlouhodobě různé názorové skupiny (např. antivaxeři, klimaskeptici), které propagandě bohatě stačí podpořit a zesílit. Není k tomu zapotřebí žádná poslušnost či oddanost Putinovi – dotyční mohou Rusko dokonce nenávidět a být proti němu. Důležitý je čistě jejich názor, který se shoduje s ruskými zájmy. Proto mohla propaganda podpořit i Kaczyńského, jenž zároveň tvrdě vystupuje proti Rusku, ale zároveň v rámci EU blokuje řadu rozhodnutí a vytváří požadovaný chaos, který Rusku hraje do karet.

Vztah ruské propagandy a jejích „spolupracovníků“ je zcela dobrovolný a výhodný pro obě strany. Ruská propaganda zesílí vybraný názor a jeho zastánci se díky tomu dostanou více do popředí a jejich hlas je víc slyšet. Sami přitom o ruských cílech ani nemusí vědět, nebo je vůbec nezajímají – chtějí jen prosadit svou ideologii.

Další skupinou jsou lidé lačnící po popularitě. Nemusí mít vyhraněné postoje, jde jim hlavně o to, aby byli známí. Když zjistí, že určitý názor získává velký ohlas, sami se tomu přizpůsobí, a ruská propaganda jim ráda pomůže daný názor šířit, protože to vyhovuje jejím záměrům. Přitom nejde o žádné kufříky s penězi – jedněm propaganda „platí“ podporou jejich ideologie, druhým dodává pocit slávy a důležitosti.

Třetí skupina jsou lidé, kteří se s ruskou ideologií (silný vůdce, boj proti LGBT, imperialismus) prostě přirozeně ztotožňují. Nemusí se tedy ani nijak „prodávat“, protože konají v souladu s touto ideologií. Zde už je často těžké říct, zda je to ještě ruská propaganda, nebo už jde o jejich vlastní autoritu, která může v USA či jinde časem dosáhnout většího vlivu než samotný Putin.

Výsledný produkt ruské propagandy

Výše zmíněné skupiny čerpají energii z lidí, kteří se časem stanou tzv. „pěšáky“. Mnohá témata ruské propagandy mají společný cíl: rozložit důvěru v systém. Často k tomu přispívá i samotný stát svými chybami. Každý člověk se může dostat do situace, kdy má pocit, že systém jde proti němu, a pokud je pak vystaven proudu řetězových e-mailů a zpráv rozvracejících důvěru v instituce, může dospět do stavu, kdy už není návratu. Takový člověk, „zombie“, je natolik znechucený, že tráví spoustu času šířením různých výkřiků, komentářů, odkazů či řetězových zpráv, čímž vytváří „hlasitou menšinu“.

Tato menšina je natolik aktivní a vytrvalá, že vytváří silný tlak i na politiky z celé škály stran. A ti, pokud chtějí uspět, se často přizpůsobují, nebo alespoň částečně ustupují, aby si neznepřátelili potenciální voliče. Kvůli tomu i politici, kteří dříve Green Deal zavedli (Babiš) nebo jej podporovali (Fiala), začínají pod tlakem „otočené“ veřejnosti měnit rétoriku. Z hlasité menšiny se tak nenápadně stává většinový postoj.

Ruská propaganda také prohlubuje „nový třídní boj“ – boj „obyčejných lidí“ proti „elitám“. Když se ale podíváme na Bílý dům za Trumpova působení, vidíme kolem něj samé miliardáře. Nejde tedy o boj proti nejbohatším, ale spíš proti vyšší střední třídě (vědci, učitelé, lékaři, inženýři), kdy se nižší střední třída zaměřuje na tyto „privilegované“.

Obrana před ruskou propagandou

Základní problém je, že jakmile se z člověka stane „zombie“, cesta zpátky prakticky neexistuje. Společnost takové lidi téměř vždy ztratí. Opatření doporučovaná v boji proti dezinformacím mohou proces zpomalit, ale ne zvrátit.

Skutečný boj by se měl zaměřit na odstranění příčiny: donutit Rusko, aby s těmito praktikami přestalo. To zahrnuje i snahu svrhnout Putinův režim. Válečná situace na Ukrajině dala Evropě šanci – případná vojenská porážka Ruska by mohla jeho režim vážně oslabit nebo zlomit.

Otázkou je, co by se stalo, kdyby ruská propaganda utichla. Přirození spolupracovníci by nezmizeli, ale rozpadla by se jejich koordinace a výrazně by oslabil i jejich společný vliv. Vlády se však musí snažit i z druhé strany: nesmí zradit důvěru občanů. Potřebujeme tedy funkční sociální sítě, nezávislé soudy a reálný boj proti korupci. V zemích, kde to takto funguje, má ruská propaganda menší šanci uspět.

Velmi důležité je také omezit možnosti manipulací na sociálních sítích. S příchodem stále pokročilejší AI je klíčové, aby na internetu komunikovali jen skuteční lidé. Pokud by se ruský vliv oslabil, mohl by ho snadno nahradit někdo jiný, kdo využije stejných nástrojů. Ochrana proti „zombie účtům“ a falešným profilům tak bude stále důležitější.