Jací jsme ?

Přestaňte lamentovat jako já. Nad životem, nad problémy s lidmi, nad nedokonalostí světa a představte si, že na vás čekají jen samé příjemné věci.

Páteční den se opět radostně třpytil již od rána a šplhal do vysokých tropických teplot. Já si v tom vedru uvědomovala, že stále nevím, jakou práci vykonávám, ale že mě hodně mění, znervózňuje a provokuje. Ale možná je jen takovým nástrojem jak vydělávat peníze v dnešní době a skýtá hojnost různých témat, jimiž mě mohou zákazníci obohatit či pouze pobavit.

Pomyšlení na orosenou sklenici piva s pěnou jak ze smetany z níž pomalu upíjím je tak neodbytné, že mě docela skvěle ke konci směny nažhavilo a já se těšila domů na to, jak tu „situaci“ vyřešíme.

V tramvaji mě muž ve věku „mládí stáří“ pouští gentlemansky na své místo (když mě viděl zavěšenou nad ním, jak v akrobatických pozicích a ve svých křehkých lodičkách vybírám jednu zatáčku za druhou) a švihák za volantem zdařile přibržďuje páteční kolonu aut, aby nezajel moje neuvěřitelné baletní výkony s narvanými taškami víkendovým proviantem. Naznačuji mu, že je báječný, že mě nechal propotácet se na protější chodník a po celodenním maratonu jak vyždímaná houba se konečně zhroutím u domovních dveří. Prokopávám je z posledních sil, odhazuji náklad již v předsíni a padám beze slov do křesla. Vysílená, zplavená z neuvěřitelného horka, tupě zírám na přítele, který dál nerušeně surfuje po internetu.

To jsou ONI – muži! Nejdřív vám připadají náramně roztomilí, ale pak je jen krmíte a pořád po nich uklízíte a oni vás uspokojí vždycky jen na chvilku...žádné překvapení. Poslušně se odšourám pod sprchu a navrhuji studenou večeři. Vybíjení pohlavní touhy je u konce.

V sobotu vyrážíme po naučné Stezce zdraví až do Lelekovic. Obloha nevěští nic dobrého, olovnatá mračna vypadala docela zajímavě, zkrátka někdy v té době jsem zapíchla prst do mapy a vyrazili jsme. Přítel se zdráhal, ale čas od času je dobré mu dohodit nějakou potrhlou zábavu – i v dešti.

Rybníčky nádherné, kačenky, černý čáp, volavka také, ale znáte to, něco vymyslíte abyste vypadali zajímavě – a ono se to nechytí. Jo, ženská je živel, má svůj svět a nenechá se ponižovat mužským šovinistickým přístupem – zvedl se ohromný vítr, lámal větve a už nás hnal!

V tu chvíli i muž vedle vás velmi rychle zapomíná na to, že kvůli vám vyřadil nevhodné kamarády, přestal dělat haura na fotbalových zápasech...

Udělala jsem mu další průvan v životě. Hnal nás nepředstavitelný liják. Bičovaly nás kapky jako dvacetikoruny a nejbližší autobusová zastávka byla asi 2 kilometry a po cestě žádná hospoda!

Hodila jsem očkem do boku a koukám, že intimita společně tráveného volného času je v háji.

Už věřím tomu, že lidi z byznysu strádají nejen sexem...

Ve zběsilém útěku uhýbáme červenému autuze silnice. Brzdová světla poprvé, podruhé a vytočené okénko. Sympatický hlas muže opět ve věku „mládí stáří“ nás zve do útrob svého vozidla. Do sucha. Kape z nás voda, a to si nehrajeme na vodníky. Omlouváme se – zamokříme...přesto nás muž zve dál a my s nadšením přijímáme. Nakonec nás veze až k cíli cesty.

Nikdo z nás dvou nestopoval.

Byl potěšen, že nám mohl pomoci a u mě šok z náhodného setkání udělalo své.

Nezištná pomoc od cizích vždy náramně potěší a jeden si řekne – ještě to s námi, Češi, není tak špatné.

Děkujeme.