Možná trochu paradoxně je velkým lákadlem nejznámějšího amerického velkoměsta jeho čínská čtvrť, newyorský China town. Společně s Malou Itálií (Little Italy) to byl první cíl, který jsme vybrali pro druhý den naší návštěvy New Yorku. A rozhodně jsme nelitovali.
China town působí opravdu jako město ve městě. Čínské nápisy, čínské obchody s čínskými výrobky a ulice plné Číňanů a ostatních Asiatů. Návštěvník si na chvíli připadá jako na opačné straně světa, přitom stačí projít několik ulic a je zpět ve víru amerického velkoměsta.
Jako první naši pozornost zaujal obchůdek s ořechy a jinými sušenými plody, které mohl zákazník podle libosti ochutnat. Pálivé wasabi oříšky, sušené kiwi, různé druhy zázvoru nebo růžové lístky v cukru. Někdy ochutnávání vyžadovalo i trochu odvahy, protože ani tvar ani název nám vůbec nic neříkaly. Nakonec jsme odcházeli s balíčkem sušených třešní bez pecek asi za dolar a s poznáním, že wasabi opravdu pálí a že už raději nikdy nebudeme ochutnávat ani červený ani žlutý kořen zázvoru.
Dalším zážitkem byl oběd v čínské restauraci. Číšník, který mluvil velice dobře anglicky, nám nabídl obědové menu za zhruba pět dolarů a zeptal se, jakou preferujeme polévku. Měli jsme na výběr ze dvou druhů, jejichž názvy zněly dost podobně a pro nás absolutně nesrozumitelně. Mladík nám poradil, že první druh je pálivý, druhý ne. Podle toho jsme vybírali. Společně s konvičkou čaje nám potom Číňan přinesl i vidličky. Na stole totiž byly nachystané pouze hůlky a on zřejmě naši schopnost sníst s nimi celý oběd neshledával jako příliš pravděpodobnou. Přesto jsme se snažili a tvrdohlavě zobali rýži pomocí přichystaných hůlek. Byli jsme přece v China townu.
Wall Street, Trinity Church, Socha Svobody
Při cestě na jižní cíp Manhattanu a známou ulici Wall Street jsme si nemohli nechat ujít pohled na Brooklyn Bridge a historické newyorské doky. Na Wall Street nás přivítal déšť. Bussinesmani si kryli hlavy výtisky New York Times, turisté deštníky i pláštěnkami. V dusném počasí byly kapky deště osvěžující a my jsme se až po chvíli schovali do útrob Trinity Church, nejstaršího kostela v NYC. Hned vedle něj, mezi všemi těmi mrakodrapy, se nachází starý hřbitov. Jména na náhrobcích jsou už po více než třech stoletích nečitalná a když přestane pršet, lidé začnou na lavičkách mezi hroby svačit.
Když jdeme po Broadwayi na úplný jih Manhattanu, zaujme nás dav turistů namačkaných na druhé straně ulice. Až při pohledu zblízka je nám jasné, co způsobilo takovou radost návštěvníků a aktivitu jejich fotoaparátů. Velká bronzová socha útočícího býka je výhodná v tom, že se s ní dá fotit ze všech stran. Zvláště oblíbené jsou pak fotky s býkovým pozadím. Nenechaví Francouzi vylezli býkovi až za krk a předstírají rodeo, každý potřebuje nejméně pět různých fotek. Pokud chcete fotku s býkem bez dalších neznámých turistů, obrňte se trpělivostí.
Z různých částí Manhattanu vyjíždějí výletní lodě, které návštěvníky New Yorku zavezou buď přímo na Liberty Island, kde mohou vystoupit na Sochu Svobody, nebo v případě levnější varianty jen kolem ostrova proplují a umožní tak pěkné fotky z paluby lodi. My jsme zvolili stálou linku na Staten Island, která vozí Američany běžně například do práce a kolem Sochy Svobody projíždí také. Je totiž zadarmo a výhled je téměř stejný.
Po shlédnutí staveniště na Ground Zero, bývalém World Trade Centru, a procházce po Broadwayi se přiblížilo naše večerní loučení s New Yorkem. Na vlakové nádraží se nám opravdu nechtělo. A při noční cestě do Long Branch jsme už plánovali, kdy se zase vrátíme.
Cloisters, Metropolitní muzeum a Starbucks
Naši další návštěvu New Yorku jsme zasvětili kultuře. Hned ráno jsme zavítali do Cloisters, které jsou součástí newyorského Metropolitního muzea, i když je najdete na opačné sraně Central parku. Výhoda je v tom, že na obě expozice se platí jedno vstupné, dospělí dvacet a studenti deset dolarů. Výstava sestává z částí středověkých kláštěrů a kostelů dovezených z Evropy, hlavně ze Španělska, Francie a Německa. Američané z nich pro návštěvníky muzea udělali jeden komplex, takový jeden velký klášter, kde spojili dohromady středověkou kulturu.
Možná proto, že podobné kláštery nebo kostely jsme už viděli v Evropě, možná díky přílišnému afektu průvodce, který by se asi více hodil jako učitel do základní školy, nás ale expozice příliš nenadchla. Na můj vkus působila až příliš uměle a nepřirozeně, i když výpovědní hodnota se jí určitě upřít nedá.
V Central parku bylo horko a pobíhaly v něm veverky. Chvíli nám trvalo, než jsme se ze spleti cestiček vymotali na jeho druhé straně a dostali se tak k hlavní budově Metropolitního muzea. Tam jsme si uvědomili, že před vstupem dovnitř by bylo lepší dát si nějaký oběd. Kromě stánků s hotdogy to ale vypadalo, že v okolí žádný jiný obchod, restaurace či fastfood není. Vydali jsme se proto po Páté Avenue kolem Guggenheimova muzea, ale pořád nikde nic.
Nakonec jsme našli nejaké občerstvení v budově, která byla součástí starého kostela a před kterou se ve větru kymácely červené slunečníky. Celkově to v této kavárničce vypadalo dost zvláštně, jakoby někdo postavil pár stolků a pult do průchodu mezi domy. Všechno bylo dost drahé, ale hlad byl silnější. V krátké době se všechny stolky zaplnily hladovými turisty. Největším překvapením bylo ovšem to, když jsme se zeptali na toalety. "Běžte tamhle, toalety jsou v kostele," ukázal rukou prodavač.
Šťastní a spokojení jsme se vrátili do muzea, kde jsme strávili přes tři a půl hodiny a neviděli přitom ani třetinu z expozic. Starý Egypt, Řecko a Řím, umění předkolumbovské Ameriky, středověk, Evropské malířství, asijské umění a speciální výstava věnovaná Picassovi. Překvapilo mě, kolik tento malíř namaloval aktů, dokonce i na pokračování.
Návštěva muzeí nás ohromě obohatila, ale také dost unavila. Když muzeum zavřeli, zapadli jsme do prvního Starbucksu a objednali si ledovou kávu se šlehačkou navrch. Po tomto dni jsem z New Yorku odjížděla více unavená než po minulé dvoudenní návštěvě a chození po celém Manhattanu. Kultura dokáže pěkně unavit!
