Můj život s Němcem V. aneb Němec vyhrává :-(
Končíme měsíční odlehčovací kůru a vracíme se zpátky do domácího prostředí. Přivezla jsem si domů třetí dítě, které je ale (co se péče týče) to nejnáročnější. Z mojí mámy postupně odchází veškerá její duševní schránka, zůstává jen ta fyzická. O to těžší je to všechno přijmout. Je úžasné, že má zcela změněnou medikaci a tím pádem mi nastávají poměrně klidné noci. Nikdo tu o půlnoci zmateně nepobíhá, nikdo nestojí neslyšně ve dveřích naší ložnice, je to alespoň malá úleva…
Dostávám se na ještě větší dno než jsem kdy byla. Odnáší to celá moje rodina, odnáší to celé mé okolí. I když bojuji, moc bojuji, boj je bolestivý a náročný. Terapie, antidepresiva, postupné přijímání pravdy. Pryč je má usměvavá tvář, pryč je má potřeba komunikace, pryč je mé pochopení nad každým trápením druhého. Někdy se až děsím toho, co ostatní řeší a dávají tomu velký důraz, co považují za fatální a z čeho se hroutí.
Už dávno jsem za fází „proč právě já?“ Už se opravdu smiřuji, snažím se pochopit, snažím se přijmout a podle toho žít.
Naše nejstarší a nejnáročnější dítě se hrozně trápí, cítím to. Ona moc dobře ví, že něco není v pořádku. Možná neví přesně co to je, ale ví to. Není to tak, že nemocnému člověku je to jedno, to je věta se kterou se naprosto neztotožňuji. Je to ale věta, která zazněla z úst mnoha lékařů a sociálních pracovnic. Nesouhlasím. Ona to ví, ona to cítí a já to cítím také. Nejhorší je, že nikdo z nás neví, jak z toho ven, jak pomoci, co nejlepšího udělat.
Objíždíme domovy, kde se specializují na „Německou nemoc“, sbíráme informace. Já si čím dál tím víc uvědomuji, že Němec nad námi pomalu, jistě, drze a bezostyšně vítězí a brzo nás i porazí. Chtěla jsem prorazit hlavou zeď, chtěla jsem se postavit všem jasným faktům, všem výzkumům, všem (pro mě) nepochopitelným tvrzením ostatních.... chtěla jsem dokázat celému světu, že správným přístupem a bojem to lze zvládnout. Chtěla jsem……a zjistila, že jsem byla bláhová. Bohužel. Bláhová a naivní. Pochod Němce v hlavě je neoblomný a jde stále dopředu, nenechá se zbrzdit, nenechá se zastrašit. Je mi to líto.
Usmívám se, hladím svojí maminku po stále krásných vlasech. I ona se usmívá. A s úsměvem mi říká: „já chci domů, odveď mě, prosím, domů“. „Mami, tady jsi přeci doma“, tím nejpříjemnějším hlasem odpovídám. „Ale ne, ty víš, že tady doma nejsem. Já chci domů ke své mamince, tam je můj domov“. Pak se chvíli zamyslí a dodá "A musím odvést holky ke svým rodičům, jistě o ně mají strach." Užasle hledím do očí svých dvou princezen, které se mě drží jako klíště a neví, co mají dělat. "Mami, ale to jsou moje děti, já jsem jejich máma." Celá roztřesená se rozčílí, jak něco tak nehorázného ta cizí paní vůbec může vyslovit......
I já chci domů ke své mamince……tam je přeci můj domov…….
Kdo to nezažil, možná nepochopí. Kéž bych byla mezi nechápajícími....
Jasmína Sudová
Můj život s Němcem VII. - smíření
Prohrála jsem boj. Já osobně skutečně ano. Ten slizoun odporný s německým jménem si vzal vše, co chtěl. Překonal každou bariéru, každou překážku, kterou jsem mu nastavila a hrdě se teď plácá pěstičkama do hrudi. Zase se mu podařilo to, co chtěl.... Ten slizoun má i své jméno. Jmenuje se Alzheimer.
Jasmína Sudová
Můj život s Němcem VI. - první vánoce bez Němce
Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Prostá věta, která se objevuje téměř u každého článku o této nemoci. Bohužel, ta věta je pravdivá. A velmi často následuje i věta druhá, bohužel, také pravdivá - nemoc se postupně zhoršuje..... A já dodávám větu třetí - a bere s sebou všechny okolo sebe.
Jasmína Sudová
Suchare....
„Suchareeee...“ vnímá Agáta jeho hlas. Je lehké náledí, nemůže přeci jet rychleji. Ale zrovna suchar? Ona? Ona, která neustále vymýšlí co by vyvedla za vylomeninu, ona že je suchar? No, tak to snad neeee! Zatíná stoličky vzteky do sebe, lehce špulí ústa a naštvaným lehkým pohybem ruky naznačuje, že tady je pánem ona.
Jasmína Sudová
Blázinec! Do slova a do písmene!
„Dobrý den, jakpak se dnes máte?“ usmívá se na mě docela sympatický mladý muž. Pokouším se také o úsměv. „Jmenuji se Daniel, můžeme si tykat?“ No, jasně, proč ne? Cítím se najednou příjemně mladě.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Spolupředsedové AfD vyzvali Bystroně, ať opustí předvolební kampaň
Spolupředsedové německé pravicově populistické strany Alternativa pro Německo (AfD) Alice Weidelová...
Západ má strach z ruské porážky stejně jako z té ukrajinské, soudí Zelenskyj
Sledujeme online Západ se bojí porážky Ruska stejně jako porážky Ukrajiny, což je absurdní. Řekl to v pátek...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2392x