Vida ho, Covida!

Kde se vzal tu se vzal, ale na rozdíl od kouzelného dědečka víme, odkud přišel. K pokoutní cestě kolem zeměkoule mu stačilo méně, než 80 dní, pak ho odhalili, a dali mu jméno Covid.

Život s Covidem není lehký. Jeho blitzkrieg ochromil ekonomiku, vykolejil téměř vše, co je lidstvu svaté, a nastolil éru sociálního distancování. Pryč je většina laviček, na nichž se k sobě tulili milenci, [1]

a ty zbývající jsou prázdné. V parcích teď hrozí nebezpečí, že návštěvníci budou chca nechca dezinfikováni. [2]

Ano ano; Covid oponou trhnul, změnil svět, a urputná bitva vzplála. Příslušné orgány nařídily dvoumetrový odstup (což je baj vočko délka násady jednoho a půl koštěte), načež se většina z nás postavila do latě, a éterem hlasitě zaznělo: "Provedu!" Výjimku tvoří demonstranti, protestující kdykoliv, kdekoliv a proti čemukoliv, a vyjadřující svou nelibost rabováním obchodů. Ale to je jiná záležitost, a proto jenom poznamenám, že i volové z říše zvířat vědí líp, než oni. [3]

S následky příkazů a zákazů, jež nám zpestřují současnou existenci, se setkáváme kam noha vkročí. Ctihodní gentlemani jeden čas připomínali máničky, neboť holiči a kadeřníci zamkli krám, sexuální pracovnice se ocitly na dlažbě, a zákazníci v bankách jsou dnes k nerozeznání od lupičů. Nově upravené školní třídy odrovnaly opisování, na plážích frčí místo bikin trikiny, a mně se v dobrovolně povinné izolaci začínají sociálně distancovat nejenom knoflíky na kalhotách, ale i myšlenky v hlavě. Jestli už je zase k dostání droždí a toaletní papír, nemám tušení. 

I nakupování se od základu změnilo. Do prodejny se vpouští pouze určitý počet lidí, a to mnohdy znamená vystát frontu - jako kdysi na košíčky (mimochodem: Nápis "vstup jen po čtyřech" neznamená, že dovnitř se musíte plazit po zemi). Jenže ve mně fronty vyvolávají silnou alergii, a při pohledu na víc než pět osob, stojících v řadě za sebou, okamžitě prchám. Problém naštěstí vyřešil Internet, přes nějž lze nakupovat online, a spokojenost tudíž vládne na všech frontách: Podnik se zbaví nakřápnutých vajec a naťuklých konzerv, Ted se nemusí tvářit, jako kdybych místo na nákup odcházela do války, já s sebou nepotřebuji vozit skládací židli, a navíc mám doživotní zásobu plastických pytlů. Gréta by se zlobila.

Ono to vůbec vypadá, že Covid nahnal doma uvězněný národ k počítačům. Poslední dobou totiž v mé emailové schránce přistává zvýšené množství minimálně deset let starých vtipů, a báchorek zvaných hoax. Jedna z nich dokonce radí, jak s koronavirem úspěšně zatočit: Vdechujte páru z vařícího se roztoku vody se sodou. Jeden by si myslel, že když tak geniálně jednoduchou léčbu navrhne slavný doktor, jako je Gennadij Vasiljevič Judin (pa ruski Gennady Yudin), najde o něm alespoň nějakou zmínku na Internetu. Jenže to by se mýlil, a tak přemýšlím, jestli to náhodou není potomek onoho prosperujícího sibiřského lihovarníka (1840-1912), který se přátelil s Vladimírem Iljičem Leninem.

Ale vraťme se k pasece, kterou Covid napáchal. Kromě cestovních kanceláří a nevěstinců dostaly parádně na zadek i restaurace, jimž k opětnému získání půdy pod nohama pomáhají venkovní zahrádky. Zda mohou kromě chodníku zaujmout i část vozovky, záleží na rozhodnutí městské rady, a pakliže jsou konšelé dobře naladěni, zároveň v ulici sníží maximální rychlost na pět kilometrů v hodině (případně zakážou vjezd vozidel sakumprásk). Majitelé pak zajistí smlouvu s parkovací společností, aby jedlíci u stolků, umístěných ve vozovce, nedostali pokutu za ilegální parkování. Obnovení švédských stolů se zatím neplánuje; kdo se chce přežírat, ať se přežírá doma.

Covidova dlouhá ruka ovšem zamávala i s domácím pohostinstvím, ale to mi nevadí - právě naopak. Sociální distancování je totiž dobrá výmluva, proč na večeři nepozvat víc, než dva hosty. Ke stolu se jich sice vejde osm, když se trochu zmáčknou, ale přece musíme dodržovat předepsané rozestupy! Objímání, nebo nedej pámbu líbání příchozích už vůbec nepřipadá v úvahu, a na potřásání pravicí raději také zapomeňte. Pokud tedy nejste ochotni okamžitě odběhnout do koupelny, hupsnout pod sprchu a vydrhnout si tělo. Místo ruky nabídněte hostům roušku, aby toho snědli co nejméně, a vedle mísy s chlebíčky atraktivně rozložte několik párů latexových rukavic. Pro jistotu připomínám, že sklenička na víno patří vpravo nad nůž, a lahvička s dezinfekcí na ruce vlevo nad vidličku.

Co nás čeká, a možná nemine, se neodvažuji odhadnout. Doktoři budou pravděpodobně ordinovat přes Skype či telefon i nadále, kašírky v obchodech zůstanou zakuklené v plexisklových kukaních, a domům nevalné pověsti vytrhne trn z paty státní podpora. A když někde na trávníku zahlédneme nehybnou skupinu lidí, vzdálených od sebe dva metry a stojících na hlavě, není třeba se lekat. To se jenom vyznávači jógy přesunuli do zdravějšího prostředí.

Ach jo, Covide. Když už ses rozhodl nás poctit svou návštěvou, proč jsi nepřišel před šedesáti lety? Aspoň bychom bývali nemuseli do prvomájových průvodů.

Obrázky:
[1] https://pixabay.com/photos/bench-seat-social-distance-park-5017748/
[2] https://pixabay.com/photos/covid19-coronavirus-quarantine-5147098/
[3] https://pixabay.com/photos/longhorn-steer-longhorn-cattle-5206087/
[4] https://cdn.pixabay.com/photo/2020/03/27/16/38/crisis-4974243_1280.jpg