Tahle noc nebyla krátká

Píše se květen L.P. 1990. Procházím pražskými ulicemi, jimiž se ještě nedávno rozléhalo echo cinkajících klíčů. Tmy vláda je svržena, bratříček otevřel vrátka, a lidé se radují z nově nabyté svobody. 

Od převratných událostí uplynulo půl roku. Tak jako před dvaadvaceti lety, ve vzduchu opět visí naděje - s tím rozdílem, že tentokrát si na ni bratrské tanky netroufnou. Možná se opravdu začalo blejskat na lepší časy?

Přemýšlím, odkud příslušné orgány vyštrachaly tuhle sochu,

a proč nejsou lidé v práci, když je pondělí?

"Ha-vel na Hrad! Ha-vel na Hrad!" skandovaly v listopadu nadšené davy. Dosáhly svého, a navíc rychlostí blesku.

Na Karlově mostě dokonce už podniká jeden z prvních ó-es-vé-čé!

V knihovně americké ambasády byl můj táta častým hostem - chodil si sem číst kvůli "nevhodnému obsahu" zabavená vydání časopisu National Geographic. Prý se v nich psalo o věcech, odporujících zákonům socialistického státu, jeho zřízení a vnitřní i zahraniční politice, bla bla bla. On ten socijálizmus asi nebyl nijak silný v kramflekách, když jeho základy dokázaly otřást články o Pony expresu, velrybách, a planetě Jupiter.

Ze zvědavosti jsem se chtěla do knihovny podívat, ale vrátný mě tam s foťákem nechtěl pustit. Nakonec mu stačil slib a čestné slovo, že ho uvnitř nepoužiji. 

Stojí voják na vartě, na vartě,
v fungl novým kabátě, kabátě...

V tomto koutě Prahy se toho moc nezměnilo. Snad jenom přibylo několik nových hrobů, ale ani na staré se nezapomíná.

Části, kde jsou pohřbeny řádové sestry, se však zjevně nevěnuje příliš pozornosti, 

zato na lánském hřbitově to vypadá jak v květinářství.

"Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty." (Tomáš Garrigue Masaryk)

A ne, na procházce zámeckým parkem jsme nepotkali žádného jezdce na koni.

Žižkov, moje bývalé rejdiště. To víte, že Tydlitát měl na Žižkově z nouze dvě děti, a pokrývačskou firmu? Tedy aspoň před tím, než mu ji znárodnili. Dnes by měl přinejmenším i Mercédesa, račte věděti, a kdyby bydlel v Sudoměřské, nenašel by pro něj místo k parkování.

A hele, co nám to tu roste za obludku? Praho, město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká, teď budeš stojednavěžatá.

V Olšanské někdo přišel na docela dobrý nápad. Vrátili? Nevrátili? Kdo to ví, odpoví...

Píše se listopad 2019. Nejenom nám, ale i těmto pachydermům je o třicet let víc - pokud stále žijí.

Třeba si jeden z nich tu dobu euforie, radosti a dobré nálady pamatuje.

(Fotografie: JarJar, květen 1990)