A to ještě není zdaleka všechno. Pohromou stromů bývají developerské projekty. Nejen ty u nás, kde často padnou desítky stromů na oltář parkovišť a betonu, ale nejkřiklavější z poslední doby je projekt nejvyšších představitelů Dubaje z r. 2010. Tehdy byl plán ambiciózní - "osadíme poušť milionem stromů". Člověk by tipoval, že zašly na horko. Ne tak docela. Čtyři roky skutečně sazenice dobře prospívaly, byla dokonce vybudována závlaha - pak se pozemky předaly holdingu developerů, který na tom místě dvakrát po sobě naplánoval velké nákupní centrum. Ani jedno se nepostavilo. Ale těm stromům nedopřáli ani ty potřebné zbylé tři roky, aby byly schopné přežít přesazení na trvalé místo. Zahradníci, co se o ně starali plakali, ale nepustili je k nim. Dnes je z lesní školky obří hřbitov (odkaz: http://6b.cz/80Qk). Jsem z papírenské rodiny a bolí mě, když vidím, jak se s papírem a potažmo stromy nakládá. Kdyby nebylo vynálezu papíru, nebyl by vynalezen ani knihtisk, a ještě stále by možná mniši nejdůležitější knihy opisovali ručně po klášterech... A výkup starého papíru? Vyrobit nový ze starého je dnes dražší, je ho přebytek a nízké výkupní ceny nikoho nemotivují. Děti dostávají snadněji peníze formou kapesného. Dobře jsi to napsala Jarko, vtipně a trefně, ale bohužel, není to dobré, jako mnoho věcí dnes. Zdravím. 
