Já rybí tuk vždycky usmlouvala, neb mi maminka do školy chystala pomazánku z olejovek. Dodnes se můžu utlouct. Ozdravovnu neznám, asi protože jsem nikdy nebyla "kráčející cukřenka" ale spíš máselnice. Zato můj muž tam pravidelně blinkal poté, co musel na povel zcela dojíst špenát. Jo jo, tenkrát se neodmlouvalo. Dodnes ho nejí - dělám si ho pro sebe jen já. Zdravím Jarunko.

Ja byl podle nasi pani detske doktorky jedno z nejlepsich deti. Mel jsem pritelkyni jako vy na tom obrazku a ta mela rybi tuk take v oblibe. previdelne kazdy tyden jsem si ho nechaval predepsat.

Ještě teď se chvěju při pomyšlení, že bych tu lžičku měla u pusy

Rybí tuk, injekce streptomycinu a kalciovky nic moc, ale porazily moji TBC. V roce 1949 a 1950 zázrak.

Je dobré slyšet, že zázraky se dějí nejenom v pohádkách...

rybí tuk mi na lžičce připadal jako plánované týrání-dnes si ho občas dám v kapslích aby tu chuť necítila, ale přitom ryby miluju

Rybímu tuku se vyhýbám dodnes. Ryby mám sice také ráda, ale když vidím, v čem někdy plavou, přechází mě chuť.

Jó rybí tuk za mého dětství byla celkem pochoutka.

Proti gustu žádný dišputát!