Rozkaz, paní generálko!

Pod slovem "feministka" se leckomu vybaví podoba nepohledné ženštiny, ve jménu emancipace veřejně pálící svou podprsenku. A prohlašující, že se nejenom ve všem vyrovná mužům, ale docela dobře se bez nich i obejde. 

Já ono slovo nemám ráda, hlavně proto, že jeho význam je často chápán pejorativně. Pokud vím, feministické hnutí vzniklo jako boj za práva, která by měla být stejná jak pro muže, tak pro ženy, a v tom nevidím nic špatného. Vždyť proč by příslušnice něžného pohlaví nemohly studovat na vysokých školách, pracovat v jakémkoliv oboru, nebo - a tady nechci slyšet žádné nejapné poznámky - řídit auto?

Pamatuji doby, kdy ženám bez pánského doprovodu byl do hospody (pubu) vyhražen zvláštní vchod. Kdy mi zákazník dal předem nepokrytě najevo své pochyby, že jeho otázku technického rázu budu schopna zodpovědět. A kdy jsem od banky nedostala půjčku, protože doklad o zaměstnání a výši platu nestačil. Požadovali i podpis od manžela, jenž půjčku schválil, a kterého jsem zrovna neměla.

Kozí stezka k rovnoprávnosti je strmá, křivolaká, kamenitá, a nekonečně dlouhá. Sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné, a kolik balvanů je třeba cestou odvalit! Z těch, které se nedaly odradit a úspěšně po ní doklopýtaly do pro ně kdysi nedostupné, mužské domény, jsou dnes pilotky, profesorky, hasičky, prezidentky, manažerky a generálky, i když ty existovaly už dávno před feministickým hnutím. Akorát neměly na ramenou generálské epolety.

Výjimkou je politika, do níž se - přes veškerou emancipaci - ženy zrovna moc nehrnou. Můj selský rozum praví, že do ní asi nechtějí, a možná i vědí, proč. A tak teď jenom čekám, kdy zodpovědné orgány vytáhnou na tenhle balvan páku, a v zájmu vyváženosti pozic ho odvalí pomocí kvót.

Jenže co si budem namlouvat. Ustálený stereotyp je v byznysu a politice doposud pevně zakotven, a určitá předpojatost vůči ženám ve vedoucích postaveních zde vždycky byla, a vždycky bude: On je důkladný v detailech, ona je puntičkářka. On ztratí trpělivost, ona je popudlivá. On věci dotáhne do konce, ona neví, kdy přestat. On je sebejistý, ona je domýšlivá. On stojí pevně na svém, s ní je nemožné se dohodnout. On uplatňuje autoritu, ona zneužívá pravomoc. Vážení, s tímhle nehne ani samo Ministerstvo pro genderovou rovnost.

Je veřejným tajemstvím, že i sumy na výplatních páskách se značně liší, a to téměř v každém odvětví. O vyrovnání výdělků se například dlouho snaží i sportovní aktivisté, ale myslím, že v tomto případě střílí vedle. Proč by tenistky, hrající tři sety a nikoliv pět, měly brát stejné peníze, jako muži? Podobně je tomu v golfu, kde vzdálenost od odpaliště k jamce je pro ženy kratší. To mi prostě nesedí, a Martina ať si říká, co chce.

Současné události však naznačují, že kyvadlo vnímání práv žen se zhouplo daleko na druhou stranu. Genderová rovnost zjevně není to pravé ořechové bez unisex záchodů, genderově neutrálních slov a jiných prkotin, nad nimiž jeden nestačí kroutit hlavou. Zasvé vzaly soukromé pánské kluby, neboť dámy spustily randál o nehorázné diskriminaci. A co ty urážející obrazy od starýho sprosťáka Rubense, kde nahaté boubelky zobrazují ženu jako sexuální objekt? Ze všech muzeí a galerií okamžitě odstranit! V této souvislosti mě napadlo, jakou má Mona Lisa kliku, že se jenom tajemně usmívá.

Ne, nejsem jako muži. Na rozdíl od Honzy neunesu pytel mouky, a že mohou čůrat vestoje jim nezávidím; konec konců, k tomu stačí si pořídit speciální trychtýř (a.k.a. FUD, neboli čurokap). Gentlemanům, kteří mi pomohou do kabátu, nebo podrží dveře, s úsměvem poděkuji, ale kdyby jeden z nich byl mým kolegou, a za stejnou práci dostával víc, než já, to bych se neusmívala. Protože to by mi vadilo.

Hodně.