"Lukášku, neutíkej ať neupadneš"; "Ale maminka s námi chodí jen po pěšinkách" Podobné hlášky vnoučat ve vlastní rodině mne ženou do nepříčetnosti. Občas se stane, že na ně mohu působit chvíli sám. Loni v létě jsem třem slečnám (6,5,4) a jednomu klukovi (3 roky) rozdal hrábě, že půjdeme skopit seno. Samozřejmě začaly uprostřed a tak místo kopky vznikl hrad s nádvořím. Hodinu v něm nahé řádily bez jediného zakašlání, škrábnutí. Vzniklo video pro matky naprosto nepřístupné. Je složité i v "normálních" rodinách a dnešních podmínkách vést děti k přírodě a samostatnosti.

Jelikož jsem tak trochu "od fochu" a problematika mě dost zajímá, dal jsem v mnoha věcech paní Jarce Jarvis za pravdu, i když mi upřímně řečeno mi vadilo pár zevšeobecňování. Pár rodičů dětí postižených vývojovou psychickou poruchou jsem pracovně potkal, (jednalo se většinou o rodiče dětí postižených Aspergerem a nebo extrémním autismem) ale téměř všichni to byli slušní a odpovědní lidé a na to, že by maminky těch dětí byly v těhotenství nezodpovědné a hulily jako tovární komíny nebo do sebe lily alkohol nic neukazovalo. Ovšem, neodvažuji se tvrdit, že většina matek postižených dětí svým chováním v těhotenství k poruše nepřispěla, to nemohu vědět, zrovna tak, jak s prominutím paní Jarka nemůže vědět, jak se nezodpovědně chovala většina matek postižených dětí. Že některým matkám, které v těhotenství hulily či "nassávaly" (často obojí) se narodily postižené děti, o tom žádná, také jsem takové potkal. Souhlasím s částmi prvního diskusního příspěvku paní Beaty, i když mi hodně vadilo to, jakým způsobem paní Beata do paní Jarky hrubě "najela". Domníval jsem se , že pí Beata s postiženými děti pracuje a nelíbilo se jí jisté "házení do stejného pytle", teď po tom, co jsem si dnes přečetl druhý příspěvek paní Beaty a dověděl jsem se, ža ona má dítě s Aspergerem, (a to je mi pí Beato, pokud toto čtete, opravdu moc líto, vím, co to obnáší a jakými úzkými úskalímy musíte "proplouvat"), tak sice naprosto chápu, že blog paní Jarky pí Beatu nadzvedl ze židle, ale i tak to dost nevybíravé slovní zaútočení na paní Jarku mám potíž "ztrávit". Jinak na zakončení tohoto románu: Většina diskutujících si, jak se zdá, neuvědomují propastný rozdíl mezi dítětem "nezbedou" - kde nějaka ta facka (v pravý čas, jak psala paní Dana) múže udělat divy, a mezi postiženými dětmi, kde facka také může udělat" divy", ale ve svém následku děsivé.

Jsou to trošku složitější věci.

Mám teď už nějaký čas náhled do obojího. Tedy že jsou děti s postižením, na které není brán žádný ohled, tak i to, že dítě normální, které je i po vyšetření odborníkem shledáno normálním, se snaží rodiče prosadit jako nemocné.

U skutečného postižení se nedá dělat víc než se dítěti věnovat a najít individuální přístup.

V případě zdravého, ale rodiči do extrému hájeného sígra, by zasloužili na budku nejdříve rodiče, kteří si vynucují diagnózu, aby obhájili třeba to, že synek ukazuje všem, že na něj nikdo nemůže, protože mu to rodiče zařídí ať udělá cokoli...

Určitě i dříve byly děti takto vážně nemocné, ale myslím, že paní Jarka upozorňuje na přehnanou péči o blaho většinou zdravých, ale rozjívených dětí, která se dnes tak moc nosí. Móda je zastávat názor, že dětem se má povolit naprosto všechno. Má v takovýchto případech pravdu - jedna facka V PRAVOU CHVÍLI zabere líp, než půl roku přednášek a výchovného "působení". Potíž bývala vždycky s tou "pravou chvílí". Tedy trefit ji. A to jsou ta úskalí výchovy dětí. A tak všem přeji správný odhad (často přece nemusí být vůbec zapotřebí) a taky pěkný víkend. Děkuji Jarko, taky jsem si ráda připomenula časy, kdy jsme jako malí nebyli od rodičů tolik sledovaní a opečovávaní.

Tyto poruchy byly za "našich mladých let" jenom neznámé pod svými dnešními jmény. Děti s těmito poruchami existovaly, ale většinou byly kvůli nezvladatelnosti odsunuty do "pasťáku" a později z pasťáku buď do kriminálu a nebo do ústavu, někteří spáchali sebevraždu (hodně těch, kteří měli symptomy, které by dnes byly klasifikovány jako Aspergerův syndrom - u nich často dochází ke "srážce" dvou rozdílných a neslučitelných stránek jejich psychiky) a raději se o tom na veřejnosti moc nemluvilo. U obyčejného "nezbedy" by možná sem tam nějaký ten pohlavek byl na místě, ale u postiženého dítěte bitím často vychováte agresivního monstra. Před lety jsem pracoval ve forenzní psychiatrii (diagnostika) a tak si dovolím tvrdit, že o této problematice dost vím.

Nezlobte se, ale nevíte, o čem mluvíte. ADHD- je tak složitá problematika, že žasnu, že Vás hamba nefackuje, se do takového tématu pouštět. V podstatě jste urazila maminky, které ani nekouřily, ani nepily v těhotenství. Víte, co je to Aspergerův a Tourretův syndrom? Neurobilogické poruchy, které ADHD ve velké míře provází. Znáte specifickou kategorii- poruchy chování, která zahrnuje obrovské téma ADHD? Víte, co se může stát, pokud se to farmakologicky neléčí??? Velice laicky- a troufám si říci až primitivně zde vznášíte jakýsi úhel pohledu, který je velice zavádějící, povrchní a nekompetentní. Víte- takový ten názor, že mnohdy stačí plesknutí přes prdel apod. je názor, který mnoha dětem zničil život! Neumíte si zřejmě vůbec představit, kolik inteligentních dětí právě pro Váš přístup končí v psychiatrických léčebnách, protože dokonce i některé nekompetentní a nedovzdělané paní učitelky zkonstatovaly, že by stačila pevná ruka a nějaká ta rána. Lidé s ADHD jsou nemocní lidé. A věřte, že zkušený psychiatr je schopen rozpoznat, kdo je nemocný a kdo jen nevychovaný. Žádný psychiatr- pouze kretén a sebevrah, by si nedovolil předepsat dítěti Ritalin- jen tak. Nenapíše vám ho ani psycholog, ani pediatr. Pouštíte se na tenký led, vážená paní, a svým článkem škodíte.

Nemám proč se zlobit. Já si, coby člověk politicky nekorektní, totiž dovedu dělat legraci i z vážných věcí, i když je mi jasné, že každému to nesedne. Děkuji za Vaši reakci, a pohled z jiného úhlu.

Bože, to je krása. Asi začnu psát taky krásně a poutavě, ale jak tak popsat nechutnou politiku.

Na politiku jedině s humorem, a flaškou vína.

kdyby nechtěli diagnózu rodičové, kteří potřebují důkaz, že nemají mazánka, ale chudáčka, bylo by rázem víc zdravých dětí

Bohužel, v mnoha případech je pilulkování mnohem jednodušší, než rodičování.