Kupodivu, asi máme na řemeslníky štěstí a to počínaje elektro a konče mistry cihly a malty. Vždy to sice dalo čas vybrat a získat v okolí reference,ale zatím byla vždy práce dobře a v čase provedena.

Ono staré časy se zase vracejí. Dnes sehnat dobrého zedníka je tu skoro stejně obtížné, jako kdysi. Jednak všichni rodiče touží mít ze svých potomků zmiňované "managery, asistenty, IT (a jiné) specialisty, jednak stát, v honbě za vysokoškolským vzděláním populace, prakticky zrušil učňovské školství. Staré podniky, které učně měly a platily, jsou dnes buď majetkem cizích nadnárodních společností, anebo zkrachovaly. Hlavně že máme tolik vysokoškolských úředníků, že si není kde najmout zedníka na novou omítku na kvelb. A že kvelbů je stále požehnaně. Asi se situace stále opakuje dokola a dokolečka, jestli si dobře vzpomínám, tak na ono přejmenovávání profesí, si stěžoval pan Zdeněk Jirotka už v Saturninovi. Je to pěkný článek Jarko a krásná ukázka spirály, po které se pohybujeme všichni. Oni tenkrát řešili obuvníky, my ajťáky. Pozdravuji do Kanady a dík.

Nehoupat! :-)