Děkujeme za pochopení.
D82a63n51a 14Š13u13m14o63v53á
Jasně že se jezdilo do Tater. Přesně takhle jak píšeš. Já až do své svatby každý rok. Největší radost mi udělala naše třídní v devítce, která se s manželem, který školu řediteloval rozhodla, že skutečně vezme celou třídu rozjívených deváťáků na školní výlet do Tater. Vysokých. Byl to můj první a nejhezčí výlet. Jeli jsme všichni jako Ty Jarko vlakem na noc už ve čtvrtek, pátek sobota na nerozchozené puberťáky fakt vyčerpávající túry po magistrále, ze Smokovce přes Ostervu až do Partizánskeho, a pak v neděli domů, taky vlakem a na noc, ale už vstoje, jak byl natřískaný. Tedy ehm odseděli jsme to na ruksakách v uličce. Nikomu to nevadilo. Na tom přechodu jsem se do Tater zamilovala i když jsme zažili v jednom dni ranní mlhu, déšť, mrholení, oslňující slunko, opět déšť, krupičkový sníh, vichr a večerní mlhu. Inu Tatry. Jezdila jsem tam pak dalších 10 let už sama každý rok na svůj jediný týden dovolené. Ano mládeži čtete dobře, až do svých skoro 30 let byl nárok na pouhé 2 týdny dovolené za rok. Doma jsme byli se starou babičkou a tak jsem si musela týden držet kdyby onemocněli. Ale ten týden v Tatrách - to byl pro mě ráj. A je dodnes, i když dnes už bych se zadýchala jen cestou ze Štrbského plesa do Mlynské doliny. Díky Jarko, ráda jsem zavzpomínala. Paradox je, že ve stejné době, kdy jsem tam byla, tam byl vždycky také i můj budoucí manžel. Vůbec jsme o sobě nevěděli. Až v Praze jsme se potkali, ale vzpomínky na Tatry si vyměňujeme dodnes. Už 43 roků. Zdravím.
J63a35r41k50a 17J63a46r83v23i57s
Já jsem Tatry naposledy navštívila v červnu 1985, s Tedem. Pro mne to byla nostalgie, pro něj ztráta času - Štrbské pleso nazval plivátkem. Cesta zpátky do Orlických hor by vydala na docela slušný horror; po tmavých silnicích, plných lavórů, jsme dojeli domů o půlnoci a na páry, protože všechny benzínové pumpy byly zavřené.
- Počet článků 147
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 455x